Ten zvyk se scházet třeba i jednou ročně je i u nás.

Maminka je z 10ti dětí a jsme rozeseti po celé ČR.

Každý rok jsme se scházeli u dědy a babičky. Už nežijou.

Přesto se scházíme 1x ročně při mši za dědu a babičku. Nevidím na tom nic špatného a pokračuje to, i když už i někteří z našich rodičů nežijí.

Potřebu někoho z rodiny kritizovat už nemáme, protože "každý je, jaký je" a nic se na tom nezmění .

Ve svých 60ti jsem zkusil zorganizovat podobnou akci "sraz bratranců" a ono se to ujmulo. Jedno za rok se sejdem a je úplně jedno, kdo to svolá. Kdo v daném termínu může, ten přijede . Jen kostel už jsme vynechali ...

Z druhé strany (otcova strana) se nescházíme, protože už jsme se sestrou sami a bydlíme ve stejném městě (zbytek rodiny už nežije).

Ten vietnamský pohled je správný. U nás kvůli nedostatku dětí zvyšujeme věk odchodu do důchodu, ale to má své meze.

Město Dalat ve Vietnamu, našla jsem si i pobyty, ale tak dalekou cestu bych asi těžko zvládla, nehledě na to, že je to město v horách. Ale tak krásné...

Karma jako hrom. Vietnam mám rád. https://ondraszek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=685579

Dobra pripominka pohledu jenž se často přehlíží.