Dívka s pořezaným rtem

V Hanoji se nachází obrovské jezero obklopený luxusními domy. Jsou tam hotely, boháči a jazykové školy. Má to výhodu, že tam nejsou pouliční prodavači. Opravdová oáza klidu. Mám tam své oblíbené místo, je to takový...

...minipark schovaný za buddhistickým chrámem.

Ale je to velkoměsto. Musím se dělit o prostor s dalšími 8 miliony obyvateli. Přes den je "můj" tichý koutek zabrán nadšenými rybáři a k večeru zamilovanými páry. Ale je tam malé časové okénko, kdy to mám většinou jenom pro sebe.

Přijíždím obvykle mezi 18-19h, opřu se o zábradlí a rozbalím si kuře s rýží. 

Prorodinná úvaha: Je mi totiž trapně, když toho u společné večeře sním hodně. Já jsem narozdíl od nich ve Vietnamu jenom na dovolené zatímco oni tam žijí. Neměl bych tedy příliš zneužívat jejich pohostinnosti. Nevím jak jsem dospěl k tomuto chování, ale nějak to ve mě s věkem dozrávalo.

Večeři si kupuju v nedalekém rodinném fast foodu. Jejich záměrem není abyste je měli rádi, jenom se přijďte najíst a uvolněte stůl dalším. Takový pocit z toho mám a vyhovuje mi to.

Pracuje tam taková pracovitá dívka. Má pořezaný horní ret, asi ještě z dětství. Je na ni poznat, že se za to stydí. Vnímá to asi jako vadu na kráse a kvůli tomu si nebude moci najít bohatého ženicha.

Ale čím častěji jsem tam chodil, tím víc jsem si na ni zvykal. Její pořezaný ret mi časem přišel rozkošný a přitažlivý. Nevědomky jsem se na ni začal i více usmívat a nespouštěl pohled z jejích očí. Odehrávalo se to v takových krátkých okamžicích kdy mi balila a podávala objednané jídlo. 

Myslím si, že mě taky nesoudila přísně.

Jezdil jsem na holčičím kole a měl na sobě pořád to samé. Žádné znaky bohatství jsem určitě nevykazoval. Ale zjevně ji stačilo, aby její ženich byl na ni alespoň hodný a milý. Takový dojem jsem v ní asi vzbuzoval. 

Chci přátelé říct, že to jsou jenom moje spekulace obarvené do růžova. Ale sníme asi všichni, tak proč si to zakazovat. 

Kdoví kde je ta dívka dneska, ale doufám, že si našla hodného chlapce, který se o ni postará. Každodenní starosti a nástrahy života vyčerpávají, ale během těchto dnů lze najít i krátké okamžiky radosti.

Jsem nějaký sentimentální, ale takový uvnitř jsem, jen se za to styděl. Ale myslím si, že není za co. 

Právě takové myšlenky mívám, když jsem ve svém miniparku.