Princezna v ústavu
A byl to šok.
Za vysokým drátěným plotem postávala skupina lidských bytostí. Děti nepřipomínali. Jakmile jsme vstoupili, vrhli se nadšeně na nás. Podivní chlápci si ihned rozebrali křídlaté andělíčky a žádali pusinky a objetí. Dávali jsme jim je, mozek řádně propláchnutý poučkou o „nevinných dětech“. Děti ale nesmrdí.V tělocvičně, kde se představení odehrávalo, by se vzduch dal krájet.
Pamatuju se na klienta s obrovskou slinou visící od úst až k zemi, který žádal pusu. Pamatuju se jiného klienta, vedoucí vyděšenou kamarádku po schodech nahoru do svého pokojíčku. Pamatuju se, jak jsme s Kačenkou utekly a zavřely se do auta. Zamykat nebudeme, usoudily jsme, mentoši dveře stejně neotevřou. Spletly jsme se. Otevřeli.
Paní režisérka byla nadšená. Do ústavu se jelo ještě několikrát a já, při improvizačním představení, do kterého se zapojovali klienti, dostala záviděníhodnou roli princezny.
Vrhli se na mě. Princ mi strkal ruku pod triko a myslivečkův nakyslý dech kroužil po mém obličeji. Myslela jsem, že to se mnou šlehne. Cítila jsem se špatně za to, že tyhle „nevinné děti“ ve mně vzbuzují hluboký fyziký odpor. Zvedal se mi kufr, ale dál jsem nechala nadržené chlápky objímat mě a olizovat ze všech stran.
Fyzický odpor spojený s lítostí. Je to opravdu to, co nutně musí evokovat setkání s mentálně postiženým jedincem? Anebo je daný pocit vyvolaný spíše ústavní realitou, oním nakumulováním nedokonalosti, kterou jsme zavřeli do domečku za lesy, abychom nemuseli rozpačitě přešlapovat před méně estetickou tváří osudu?
O ústavu se v tichém srozumění předpokládá, že je navenek bezproblémovou úschovnou zavazadel, která se nikdo nehotoví vyzvednout (Cháb, 2004, str 9)
Halasení o nevinných dětech, které se chtějí pomazlit je tváří v tvář jejich nevybité sexualitě opravdu perverzním pokrytectvím.To, že ty děti smrdí a při „nevinném mazlení“ se jim topoří penis, se jaksi pomíjí. Bylo by fajn se vypořádat s tímhle jeptiškovským tabu. Mentálně postižení nejsou děti.
Jestliže vnímám člověka v ústavu ne jako svěřence ústavu, ale jako spoluobčana, zhrozím se, jak málo občanské solidarity a jak málo občanských práv se mu dostává (Cháb, 2004, str 24,25).Spoluobčan, to je skutečně klíčové slovo (Cháb, 2004, str 28).
To že odmítneme přítomnost něčeho reálně existujícího a odsuneme ji do sféry, která není moc vidět, neznamená, že změníme skutečnost. To, že od následků našeho popření budeme odvracet hlavu, nesmaže nutnost se v konečném důsledku srovnat s paralelní existencí odmítnutého. Můžeme zavřít oči před faktem, že mezi námi žijí odlišní lidé. Můžeme je degradovat na pozici asexuálních zvířátek a postavit pro ně komfortní útulky. Otázka je, jak moc to degraduje nás.
Olga Trampotova
Punková matka je vytahaná a všichni po ní touží!

Nedávno jsem porodila druhé mládě. Moje tělo je samou láskou vytahané do všech světových stran. Oči mám napuchlé. Vlasy mastné. Mozek plný prdíků. A k tomu ten chorobný pocit, že se mnou všichni chtějí jenom spát.
Olga Trampotova
Dítě punkové matky. Co mu hrozí?

Po světě běhají divoká, nebojácná a společenská mláďata. Spoustu z nich vyvedly z hnízda matky punkerky. Od ostatních matek se liší jednou základní charakteristikou:nejsou úzkostlivé a dělají věci po svém.
Olga Trampotova
Jak se pozná punková matka

Má několik úžasných vlastností, které napomáhají harmonickému rozvoji jejího dravého mláděte. Nejdůležitější z nich je lenost. A druhou nejdůležitějším odvaha.
Olga Trampotova
Potrat v nasládlém EMO hávu

Paní Lilia v dnešním článku na Idnes píše o vyvolaném potratu, jak kdyby se jednalo o nějaký velkolepý spirituální zážitek. Je mi z toho úzko. Jako by na mě vybafla nějaká zákeřná ježibaba se svými lektvary a jedovým srdcem. O to nebezpečnější, že je celá krásná a tváří se na svých webovkách jako ezo víla a průvodkyně ženskou podstatou.
Olga Trampotova
Před rakovinou

Za tři roky budu nejspíš obhajovat disertační velepráci, nosit pod srdcem druhorozenou princeznu, krotit prvorozené mládě. A muže. A jejich lačné dobyvatelské choutky. Mohlo to být ale všechno úplně jinak. Za tři roky jsem totiž mohla vyděšeně zjistit, že se do mého mladického čípku s s chutí zakousla rakovina.
Další články autora |
Skokem do propasti Macocha ukončila život matka oběti střelby na fakultě
Skokem do Macochy ukončila o víkendu život matka jedné z obětí tragické střelby na Filozofické...
Bílá rakev, věnec od Gottové. Na rozloučení se Slováčkovou dorazil i prezident
Rodina a přátelé se v kostele v centru Prahy rozloučili Annou Julií Slováčkovou. Zpěvačka a...
Výbuch v Poličce: ostraha hlásila, že se předtím nad areálem vznášely cizí drony
Exploze v muničním areálu v Poličce, k níž došlo koncem března, stále vyvolává otázky. Ačkoli...
Bili ho, řezali a natáčeli, jak umírá. Mladíci umučili třináctiletého kluka, pro zábavu
Premium Mladistvý spolu s kamarádem zabil v Děčíně před třemi lety třináctiletého chlapce. Nebývale...
Trump si hraje s vojáčky. Stažení by Evropu bolelo, na výběr jsou jen špatné varianty
Premium Je to jen pár dní, co Donald Trump vyslal směrem k Evropě poněkud nepříjemnou zprávu. USA mohou ze...
Při sjezdu řeky na Korsice zemřel český kajakář. Selhalo mu srdce
Dvaašedesátiletý český kajakář přišel o život ve čtvrtek odpoledne při sjíždění řeky Tavignano na...
Zmatky zůstanou. Koalice se neshodla na sjednocení otvírací doby o svátcích
Jen málokdo se úplně vyzná v tom, kdy mohou být o svátcích otevřené obchody a kdy nikoli. Snaha...
Čelí obžalobě za popírání ruských zločinů, přesto učitelka kandiduje za hnutí Stačilo!
O vstup do Sněmovny se v podzimních volbách bude v Praze ucházet učitelka Martina Bednářová, která...
ČEZ změní sídlo. Za dva roky se přesune do nyní budovaného Smíchov City
Energetická skupina ČEZ plánuje změnit sídlo. Z Brumlovky se přestěhuje do projektu Smíchov City...
- Počet článků 54
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3263x