Bledule na stazi- II. dil,-moje cikanatka

Je pul sedmy rano a slunce nad Sevillou jeste spi. Snazim se rozleplit vicka. Po ceste do koupelny slapnu do smradlavy hromadky, kterou mi laskyplne prichystal muj roztomily psik. "Puta mierda!" Cubka zaliza pod skrin a trese se. Jdeme ven. 

 Jako bonus pribiram ubohyho pitbula, kteryho jeho plesatej majitel venci, v lepsim pripade, jednou za tyden. Psi monstrum s mozkem retardovanyho telete a silou bycka v puberte mne tahne ze schodu. Do toho hystericky postekava Fermin Chispita, moje miniaturni krizenkyne. Jeste porad neprisel den a ja uz musim kricet.

Trpelive cekam, az psi slozi svoje strevni poklady na chodnik. Mam hlad. Mazlim se s hrnkem kavy a doufam, ze neni deskafeinada. O pul osmy vyrazim.

25 stupnu chladku. Moje pruhovany kolo frci prasnym velkomestem az do nejspinavejsi ctvrti. Srdnate zdolava nebezpecny nastrahy v podobe rozbitych lahvi, arogantne prehlizi nadrzene spanelaky, vyhyba se nebezpecnym mopedum a predcasne dorazi do opryskany skoly.

Boris sedi na schodech a mava na mne. Pujdete se mnou hrat basktebal, senorita? Pomrkava indianskejma ocima. To vis, ze jo. Strefujeme se do kose.

Rana jsou krasny. David chce at zpivam Prsi, prsi. Zpivam. A znovu. Prichazi dalsi deti. Znovu, senorita, jeste nam to zazpivej. Co to je za divnej jazyk, profesora? Ty ses anglicanka, ne? Tmavy hlavicky s divokejma ocima plnyma zajmu. Jeste!!! Krici. Malicka su, husy pasu. O cem to je, maestra? Rosario tanci. Flamenko. Domingo tleska. Tisknou se na me. Prej maji vsi.

Jdeme snidat. Nalivam kakao. Senorita, ja to jist nebudu. Je to hnusny!Nekricte, prosim. Nekricte mi do usi, jsem hakliva jizanska bledule.  Divam se na okoralej chleba s margarinem. Ochutnavam. Maji pravdu. Je to hnusny.  Odpadkovej kos se plni a ta pani, co pripravuje snidane, se na mne osklive diva.

V deset uz je na dvorku pres sto deti. Svolavam ty svoje. Je jim mezi desiti a dvanacti lety. Vek, kdy senorita uz neni polobohyne. Vek, ve kterym uz mnohy z nich stihly prosaknout smradem Tres Mil Viviendas.

Desire s divokejma ocima. Proklela me, protoze jsem po ni chtela, aby mi vratila zonglovaci micek. Dvanact sourozencu, dvanact let a duse nadopovana zlosti. Chodici zhavirna energie. Prebornice ve spanelskych vulgarismech, kterymy okazale tituluje okoli. Cikanka.

Nadia. Krasna cikanska lolita s piercingem v pupiku. Flirtuje s plavcikem a prvni dny mne arogantne neguje vztycenym ukazovackem. Ne, ne, ne. Ja posloucham jenom maminku, ne blondaty gadzovky. 

Domingo. Roztomilej klucina s cernejma rasama, kterymu predcasne vyrasily dospelacky svaly. Libezne se smeje. Nemluvi, dorozumiva se kudrlinkatym flamenkovym revem.

Antonio, cikan s sibalskym usmevem a hlavou plnou lumparen.

Julian. Ma jen jedno oko. V porovnani s chovanim vymazlenejch mladat malomestaku, ktery si chladi svoje pristrizeny kridelka tyranim slabsich, jsou tihle nezkrocni divosi neuveritelne citlivy a vstricni k tomu nejslabsimu z jejich skupiny. Je to pro mne lekce.

Boris. Jihoamerican. Jako jeden z mala umi jist vidlickou a nozem, kreslit, psat, pocitat a vi, ze Asie je kontinent.

Rosario, vysmata cigonska sympatacka, ktera pri tanci chresti  svymi titernymy kostmi. Pujcuju ji bryle. Senorita, takhle vidim daleko lip! Krici. Asi mas dioptrie, rekni to mamce. Smeje se. Mam sedm sourozencu, senorita, a muj strejda byl zavrenej, chlubi se.

Rocio, nejstarsi ze ctyr sester. Po ranu jim plete copanky a utira uplakany nudle. Nebrec Maria, vem si mic, hraj si, dcerko!

Casandra ma zenicha, smysl pro cernej humor a neskutecne klidnou povahu.

Yumara se kolem mne vine jako liana. Nudim se, seno. Seno, tohle delat nebudu. To je ale vopruz. Nebavi mne to. S pasivnim usmevem neguje svet a plete plastikovy naramky. 

Salvador,  hyperaktivni blondatej hubenour s neurotickou potrebou hybat se.

Nerea a Antonia. Dve  nenapadny holky, ktery si pamatuju diky jejich kulatejm briskum vykrmenejm levnyma hamburgrama  a  velkejma balikama chipsu. Ve ctyricetistupnovejch vedrech funi jako slunata a nadsene se cachtaji v prechlorovanym bazenu. 

Blanka. Cikani nejsou spatny, maestra, ale nebudou te poslouchat, protoze ses bila. Vysvetluje mi zkusene modrooka obyvatelka mistni osady gitanos. Vi, ze existuje Chekoslovakia a ve skole ji to jde.

Francisko. Nejrychlejsi plavec, kteryho jeho mohutnej pupek nadnasi v bazenu.

Victor a Dany, tucni pohodovi bratri. Chudoba je v zapadnim svete tlusta, mumlam si a koukam na mraky prepapanejch deticek, ktery na mne v jidelne krici, at jim popate pridam. Strategie, jak se zabavit v prasnym svete odpadku a nasili?

Kazdej den je jinej. Kazdej den mi tyhle deticky pripravi neco, s cim si nevim rady. Obcas se mi chce vzteky kricet. Znovu a znovu hledam. Hledam vyhodnou pozici. Ucim se byt respektovana. Casto to vubec nejde. Spratcatka nadsene nachazi mezery v my vztekem rozleptany spanelstine a nerozumi. Ucim se za pochodu. Ptam se. Co jim muzu dat? Prijmou to?  Trpelive stavim most, aby ho pak Desi mohla zurive rozkopaat znoglovacim mickem.

 Muj zivot je hlucna oslava setkavani a ja se ucim, kam az muzu za lidma jit.