Multikulturalismus prohrál, proč ale nejásáme?

Doktrína multikulturalismu, hlásající, že je nejenom možné, ale dokonce i prospěšné, aby v jednom státě spolu žili skupiny s různou kulturou, je konečně na ústupu. Po konci kolonialismu, kdy si Evropa vytvářela své bohatství mimo vlastní území, se objevila myšlenka levnou pracovní sílu dovážet - jako politický závoj, ideologie mající vysvětlit a ospravedlnit prostý fakt vykořisťování, se objevil multikulturalismus.

Je zbytečné obdivovat zahraniční politiky, kterým najednou padají klapky z očí a multikulturalismus pohřbívají. Jako obykle se z jednoho fiaska odmítají poučit ve svých ostatních aktivitách. Ideologie a praxe multikulturalismu nevratně změnila Evropu - míra porodnosti, míra snášenlivosti a typ hodnot, které s sebou noví "Evropané" přinesli, v budoucnosti povede k potlačení těch tradic, které nám zajistili naši současnou prosperitu a mezinárodní dominanci. Nikdy v historii jsme se tak lehce nevzdali a nenabídli své území zadarmo.

Multikulturalismus samozřejmě není mrtvý, jen dostal direkt na solar - vzpamatuje se stejně rychle jako jiná hnutí hlásající nový lepší svět, jen možná nakonec dostane jiný hábit, jak už se to stalo komunismu či ekologismu. Odnese si poučení, že spolu dlouhodobě mohou žít lidé různých jazyků ba i kultur, pokud je jedna z nich dominantní - asi jako když v České republice žijí židé, křesťané i pohané. Ale že pospolu s nimi nemohou žít muslimové, pokud oni sami nejsou nositeli dominantní kultury.

Politici vyslovili něco, co je již dlouho zřejmé. Jedna doktrína utrpěla porážku, ale žádná jiná doktrína vítězství slavit nemůže - prohráli jsme všichni. Ponaučení, které se nabízí, tj. opatrnost k dalším ideologiím hlásajícím příchod blaženosti na úkor člověka, opatrnost k vizi sjednocené Evropy pod vládou byrokratů, takové ponaučení si zjevně nikdo neodnáší. Potřebujeme velké hospodářské krize, abychom neměli čas na experimenty.