Ráj může mít plno podob

Ráj může mít plno podob. Ten můj vypadal takhle: Chalupa uprostřed lesů. Nikde ani noha.

Ticho tam nebylo, ptáci jsou pěkně hlasitá a užvaněná banda!Nevadili mi. Seděla jsem venku v lenošce a dívala se vzhůru: vpravo průhled na nebe skrz dubové listy, uprostřed blankytně modrý ostrůvek, vlevo průhled větvemi vysokých borovic. Na dosah bříza, jejíž listí šumí ve větru úplně jinak, než mohutné duby. Občas spadne nějaká větvička, vpodvečer ji přihodím na oheň. Popíjím horkou kávu a drobím si kremroli do výstřihu.

Pak si vyjdu na houby. Zmizím na dvě tři hodiny v lese, toulám se, nedívám se na hodinky, pasu se v borůvčí a raduju se z každé babky. Mám v košíku spoustu holubinek a růžovek, nebývale se jim daří. A pár hřibů.

Vrátila jsem se akorát. Z jasna se udělalo zataženo, rozfoukalo se. Koruny borovic se komíhají z jedné strany na druhou. Dřeva padající z dubů jsou o poznání silnější, ale jsem už bezpečně uklizená na verandě, s dalším hrnkem kafe.

Zatopila jsem v prastarých kamnech. Praskají v nich borovicové a modřínové klacky. Teplo se line až ke mně. Leje jako z konve. Krájím houby. Pak mladou cibulku. První letošní praženice... Houby jsou po deštích trochu červivé, zapomněla jsem si brýle, takže ta smaženice nejspíš nebyla úplně vegetariánská. Nalila jsem si skleničku červeného z údolí Rhony. Rochegude, Domain Chapoton. V příšeří se jeho temně rubínová barva jeví skoro jako černá. Má kořenitou chuť a vnímám v něm ještě nějaké ovoce, snad borůvky? Nebo bezinky? Ostružiny? Nevím. Ale „chutná dobře...“.

Za hodinu zůstaly z deště jenom mělké louže plné jehličí a drobného dřevěného smetí. Zula jsem si boty a brouzdám jimi, jako když jsem byla malá holka. Nestudí. Sem tam na mě spadne pár kapek, když se zakývají duby a jejich listů stečou zbylé kapky. Našla jsem za chalupou pár malých čerstvých a zdravých podoubáků. Zvláštní: před deštěm tam nebyly a najednou jsou. Místo vodní koupele dostanou octovou.

Ptáci už se vzpamatovali a jsou zase slyšet. Posbírala jsem v nízkém smrkovém houští větvičky na rozdělání ohně; jsou skoro suché, chránilo je houští. Přidám pár větví ukrytých v přístřešku a až se oheň rozhoří, stráví i namoklé klacky. Buřtíka jsem nařízla hluboko, aby se pěkně rozšklebil, nejraději mám mírně ohořelé paprsky buřtové hvězdice. Z vesnice jsem si přinesla čerstvý chleba.

Po táboráku zajdu do hospody za rybníkem na jedno. A pak půjdu spát a ráno se probudím a první, co uvidím, budou zářící zelené listy dubů na pozadí oblohy...