Příběh návnady pro bombardéry

Zapojili filmové specialisty a nasimulovali noční město. Když se nepřítel blížil, rozsvítila se neexistující nádraží, fiktivní doky a falešné pouliční osvětlení. Pak to vybuchovalo a hořelo; nepřítel byl spokojený, že zasáhl cíl.

Jenomže nezasáhl…

FILMOVÉ TRIKY VE SLUŽBĚ

Vycházka po jižním pobřeží Cornwallu v jihozápadní Anglii přinesla dvě zajímavé připomínky druhé světové války.

Zdejší pobřeží je malebné samo o sobě, cesta na Nare Head je neustálé kochání se.

Na pobřeží jich je mnohem víc, jsme na břehu Anglického kanálu, z okupované Evropy to nebylo tak daleko a Němci se snažili.

Jeden typ válečných zařízení je však zcela specifický a právě ten jsme měli při cestě, která vedla i přes výběžek Nare Head.

Nepřehlédnutelný, trávou a hlodášem pokrytý – a bohužel i zamčený - bunkr je pozůstatkem velmi důmyslné vějičky.

Na Nare Head Britové vybudovali návnadu pro německé bombardéry a bunkr sloužil pro její obsluhu. Oficiálně to celé označovali QF/QL/SF Starfish, zkratky patří jednotlivým efektům.

Dovnitř moc vidět není, jenom škvírami v zamčené bariéře. Vidím vstup do nitra vpravo i vlevo.

Podobná zařízení byla po celé Británii. Jejich cílem bylo svést z cesty nepřátelská letadla a zabránit jim identifikovat a ničit strategicky důležité oblasti, v tomto případě přístav Falmouth.

Systém na Nare Head měl bratříčka na Nare Point, na protější straně zálivu Falmouth Bay a oba dohromady hrály zásadní roli při ochraně Falmouthu.

Po výběžku Nare Head byly rozmístěné systémy speciálních efektů – propracovaná maketa nočního města, kterou z bunkru ovládala čtyřčlenná posádka Královského námořnictva.

Systémy navržené specialisty z britských filmových studií napodobovaly světla doků, železničních tratí a stanic i požáry způsobené výbuchy bomb. Když se nepřátelské bombardéry přibližovaly, obsluha bunkru rozsvítila světla. Letci – nálety se odehrávaly v noci – si mysleli, že našli Falmouth a shazovali tříštivé a zápalné bomby. Když dopadaly, obsluha v bunkru spustila řízené požáry a exploze, aby vytvořila dojem úspěšného bombardování.

Takhle nějak to vypadalo z pohledu pilota a v realitě; obrázek pochází z info tabule u bunkru.© C. Pashley

BYLO TO ÚČINNÉ?

Velmi!

Vějičky na Nare Head a Nare Point se rozsvěcovaly naposledy v noci z 30. května 1944, kdy Falmouth zažil svůj poslední nálet za druhé světové války.

Do té doby byly britské klamavé cíle napadeny při 786 útocích různých typů, od jediného nočního bombardéru, který odhodil svůj náklad na falešné letiště, až po hromadné útoky na zařízení typu Starfish, jako bylo toto na Nare Head. Vějičky zachránily životy tisíců lidí.

ATOMOVÁ HROZBA

O startegické důležitosti Nare Head svědčí i další vojenská relikvie: divné, zeleně natřené – věci…

Je to ventilační šachta podzemního bunkru ze systému včasného varování.

Nevelký bunkr zde vybudovali v roce 1962, na vrcholu studené války, kdy se možnost jaderného útoku na Británii považovala za velmi reálnou. Po celé Británii postavili v letech 1958–1968 přibližně 1 500 takových bunkrů.

Bunkr byl navržen jako protiatomový kryt, v němž mohli tři příslušníci Royal Observer Corps přežít až tři týdny po jaderném útoku a současně sledovat radioaktivní spad. Je betonový, zhruba metr pod zemí a měří 5 × 3 metry.

Z provozu ho vyřadili až v roce 1991; později ho obnovila a vybavila místní asociace Royal Observer Corps.

Tabulka je umístěná na „té zelené věci“ :-)

Dobročinná organizace National Trust, jenž vlastní tento úsek pobřeží, pořádá od května do srpna několik dnů otevřených dveří (plus v září na Heritage Open Days), při nichž je možné tyto bunkry – označované jako Veryan Bunkers podle nedaleké vesnice – navštívit.

Výšlap po zdejším pobřeží přináší kromě historické válečné vsuvky i krásnou krajinu.

Skalnaté útesy a malé zálivy s plážičkami.

I velké pláže s báječným koupáním.

Podobně mírumilovný je rozhled z Nare Pointu na západě.

Falmouth Bay patří jachtařům a člunům turistů.

Pro tyhle výhledy stačí jediné: nazout své výšlapové botky a vyrazit.

Výhled na Nare Point z pobřežní stezky. Je to slavná South West Coast Path, dneska zahrnutá do nedávno králem oficiálně otevřené King Charles England Coast Path. AUTOREM VŠECH FOTOGRAFIÍ V ČLÁNKU JSEM JÁ.