Knedlíčky mrtvého básníka

Vypadalo to divně, ale určitě se to dalo jíst. Jinak by to přece neprodávali, že jo. Zvědavost je mocná čarodějka, koupila jsem to.

Jedna z věcí, kterou Britům zhruba své generace lehce závidím, je jejich přirozená orientace v indické, čínské a dalších obvyklých exotických kuchyních; nemluvě o mladších generacích, které se vyznají i v těch méně obvyklých asijských a afrických kuchyních. Vědí, co je co, jak co chutná a má chutnat, které suroviny jsou k čemu, protože to průběžně a přirozeně vstřebávali během svého dětství nebo mládí. Samozřejmě ne všichni a ne všude, ale obecně řečeno, v každém koutě Británie se našla nějaká indická či jiná asijská restaurace. Když vaří doma nějaké curry podle receptu, mají celkem přesnou představu, kam to má svěřovat. Já ji nemám, a proto jsou má curry vždy překvapením.

Proto také zírám, když natrefím na něco „divného“. Jako nedávno: v čínském obchodě, kam chodím pro čaj a miso pastu, měli u pokladny mísu se zvláštními balíčky. Ovšemže jsem se zeptala. Prý to jsou zongzi a ne, není třeba je vařit, už jsou vařené, jenom rozbalím a jím. Co je vevnitř? Rýže, vepřové, jedlé kaštany... Tradičně se jí o svátku Festival dračích lodí, který se koná 5. dne 5. měsíce čínského kalendáře a letos připadl na 10. června. Protože jsem zvídavá, jeden tento zvláštní knedlíček jsem si koupila.

Zabalená do bambusového listu je v něm nasládlá směs lepkavé rýže, v níž jsem identifikovala kousky vepřového, houby shiitake a jakési další, mungo fazole, koření pěti vůní, krevetku, sojovou omáčku a rýžové víno Shaoxing. Celé je to kompaktní, asi aby se to dalo pohodlně jíst venku a nerozpadlo se to. Nebylo to špatné, ale jednou stačilo.

Následné pátrání na Googlu odhalilo, že do toho tradičně dávají i slaný žloutek a čínský párek - tak to doufám v mém knedlíčku nebylo, i když krk bych na to nedala. A krevetky se dávají sušené.

Zajímavá je legenda o původu knedlíčků. Říká, že jsou na památku smrti čínského básníka, patriota a loajálního králova rádce Čchü Jüan / Qu Yuana. Jednoho dne byl Qu Yuan tak rozrušený tím, že král nedbal jeho rady o tom, jak si poradit s hrozící invazí, že se utopil v řece Miluo, a to v roce 278 před naším letopočtem. Vysvětlení, jak došlo na spojení knedlíčků a básníka, se liší, ale v zásadě jde o to, že byl tak milý a milovaný lidem, že začali vyrábět zongzi a každoročně je házet do řeky na jeho počest.

Jiná varianta příběhu říká, že pár let po jeho smrti začali lidé házet do řeky rýži, aby nakrmili jeho ducha, jenže pokaždé ji zachytil říční drak (nejspíš nějaký sumec tak velký, že v něm lidé spatřovali draka). Básníkův duch to vydržel několik století, ale pak už byl tak frustrován, že se vrátil na svět a požádal lidi, aby rýži balili do bambusových listů nebo ji nacpali do dutého stonku bambusu, takže je drak/sumec nebude moct jíst. Knedlíčky byly na světě.