Kde se vzaly vánoční pohlednice

Byl to skandál: dítě si přihýbalo ze sklenice na víno, ve které bylo – víno. Skandál by to byl i dnes, natož před 182 lety.

Posílá vůbec ještě někdo dneska vánoční pohlednice? Nebo se kdysi nepostradatelná součást svátků už jaksi vytratila?

Britové jsou v tomhle úplně jiní. Na římse nad krbem – a skoro každý anglický dům má krb, i když už třeba dávno nefunkční – jsou vyrovnaná vánoční přání. Přicházejí už od začátku prosince, nejspíš aby bylo dost času si je užít. Často jsou jediným kontaktem, který dotyční během roku mají, ale zároveň výmluvným důkazem, že adresát nebyl zapomenut.

Vánoční přání vystavená ve viktoriánském domě Knightshays Court v Devonu v Anglii

Nabídka vánočních přání ve specializovaných obchodech je snad nekonečná

Kde se vlastně vánoční přání vzala?
Tak to se ví naprosto přesně.

Přišel s nimi Henry Cole,

Henry Cole, woodburytypie pořízená britským fotografickým studiem Lock & Whitfield někdy v období 1876-84. Zdroj Wikipedia

jedna z klíčových postav založení a první ředitel Victoria & Albert Museum v Londýně; první vánoční pohlednici poslal v roce 1843.

Jenže k tomu došlo tak trochu oklikou. Přes reformu britského poštovního systému.

Tzv. Uniform Penny Post zásadně změnila způsob posílání dopisů. Před reformou si posílání svátečních pozdravů - na zdobených hlavičkových papírech a vizitkách - mohli dovolit jen bohatí; poštovné bylo drahé a složité, cena závisela na vzdálenosti a počtu listů papíru, a často je platil adresát, nikoli odesílatel.

Díky reformě šlo poslat jakýkoli dopis o hmotnosti do 14 g kamkoli ve Spojeném království za jednotné poštovné jedné pence (setina libry). Ať už šlo o blahopřejné psaní nebo pravidelnou korespondenci.

ÚŘEDNÍK S RUŠNOU DOMÁCNOSTÍ

Henry Cole, jenž byl významným státním úředníkem, hrál důležitou a praktickou roli při propagaci a zavádění systému.

V jeho vlastní domácnosti byly Vánoce rušným obdobím a rodina rozesílala množství vánočních přání. Cole patrně hledal časově úsporné řešení a napadla ho kartička.

Obrátil se na svého přítele, malíře žánrových a historických scén Johna Callcotta Horsleyho,

John Callcott Horsley, woodburytypie pořízená britským fotografickým studiem Lock & Whitfield, 1882, © National Portrait Gallery, London

aby nápad výtvarně zpracoval.

Naprosto přesně se ví i to, kde se Horsley svého úkolu zhostil!

Bylo to v mrňavé osadě Maidencombe – dnes je to malebná okrajová čtvrť města Torquay na Anglické riviéře v hrabství Devon - v Orestone Manor, pěkném georgiánském domě, kde Horsley v té době bydlel, tvořil a hostil i bavil své přátele.

Orestone Manor

Svůj návrh přinesl Coleovi 17. prosince 1843.

První vánoční blahopřání, John Callcott Horsley, 1843 © Victoria and Albert Museum, London

Cole jej nechal překreslit a vytisknout 1000 kopií, na které se dalo ručně dopsat komu (nahoře) a od koho (vpravo dole) přání je.

Sám Horsley svůj original personalizoval pro Colea tak, že do pravého dolního rohu (From) místo podpisu nakreslil malý autoportrét a datum „Xmasse, 1843“.

Kresba tehdy způsobila kapánek pobouření, neboť na ní pije víno I malé dítě.
Uprostřed jsou zobrazeny tři generace rodiny Coleových, jak si připíjejí. Černobílé scénky po stranách zachycují obdarovávání, kresba měla tedy dvojí poselství, oslavné a charitativní.

Coleovo vánoční přání se prodávalo po šilinku za kus, což bylo tehdy drahé, a počin byl hodnocen jako komerční neúspěch.
Cole možná předběhl svou dobu, navzdory tomu, že čtyřicátá léta 19. století byla obdobím změn. Nejen proto, že princ Albert, manžel královny Viktorie, zavedl ve své rodině různé německé vánoční tradice a britská společnost je kopírovala, ale vyvíjel se i nakladatelský průmysl a ruku v ruce s tím nastoupila komercializace Vánoc včetně rozšíření vánočních přání ve 40. a 50. letech 19. století, hlavně díky poštovní reformě.

CENNÁ KARTIČKA

Z původní tisícovky se dodnes dochovalo méně než 20 kousků. Jejich hodnota je obrovská: jeden se objevil v aukci v roce 2001 a prodal se za 22 500 liber.

V&A Museum má národní kolekci více než 30 000 různých svátečních blahopřání, z nichž zhruba polovinu tvoří vánoční přání. Jejich exemplář Coleova původního tisku má cenu přibližně 25 000 liber.

Trvalo pět let, než došlo na druhou vánoční pohlednici. Navrhl je William Maw Egley v roce 1848. I toto přání zachovává oba hlavní motivy, středostavovské sváteční veselí a sezonní charitu.

Návrh vánočního přání, William Maw Egley, 1848 © Victoria and Albert Museum, London

Obě přání měla rozměr dámské návštěvní vizitky, 12,7 x 7,6 cm.

Co se stalo s domem, kde vzniklo první vánoční přání?

V Orestone Manor, který stále zůstává obklopen zelení a lehce stranou ruchu, je dnes půvabný boutique hotel, starosvětsky zařízený s atmosférou skoro viktoriánskou, s výhledem na záliv Babbacombe Bay a s vyhlášenou kuchyní.

Jeho součástí je dnes Brunelův Bar, což je odkaz na slavného švagra: byl jím proslulý viktoriánský stavitel železnic a mostů Isambard Kingdom Brunel, ženatý s Horsleyho sestrou Mary. Horsley v Orestone Manor kromě vánočního přání namaloval i slavný Brunelův portrét, který visí v National Portrait Gallery v Londýně.

Modrá plaketa na Orestone Manor připomíná tvůrce prvního vánočního přání.

Co by asi říkal na současná vánoční přání?

Na současných vánočních přáních jsou nejen klasické motivy, ale i různá zvířata či ptáci