Mobil

Dnes je den ochrany osobních údajů. Data a zas jenom data. Kde zůstala ochrana člověka? Jeho soukromí? 

Mobilní telefon je novodobý mor. Jeho působení je stejně životu nebezpečné. Není před ním úniku. Cizí mobily mě pronásledují v dopravních prostředcích, obchodech, divadle i v přírodě. Ubíjejí naši krásnou řeč a ničí mezilidské vztahy. Dlouho jsem se mu bránila, ale přišel jako nezvaný host v podobě dárku od mého syna. Mám předplatné do divadla a večer se bojím chodit sama domů. Bude prý pro mne jezdit.

Postačí jen prozvonění, až se skončí představení. Děkuji nechci, vezmu si taxi.
Můžeš se jím objednat k doktorovi. Děkuji synku, máme v domě pevnou linku.
Známým můžeš k svátku přát. Děkuji, já umím psát.
U vody jím rádio poslouchat. Děkuji, já si tam chodím zaplavat.
A co pokec s kámoškou? Děkuji, potkávám ji před sámoškou.
Marné bylo vzpouzení, teď mě straší zvonění neodbytných dýlerů, zda to, či ono neberu.
  Skončilo mé soukromí, syn si na mne zazvoní, kdykoli mu napadne.
Dřív mi chodil dobré noci přát, dnes stačí jen zavolat.
Nesejdou se lidé s přáteli, jen mobily s mobily.
Vzdálenosti zkracují se, ale kde jsou lidské ruce?
Místo hlavy pohlazení, telefonní zazvonění.
Žehrám si na dnešní dobu zapomínajíc známých podobu.
Jakpak vlastně vypadají, jak zněl jejich smích? Dnes ozývá se záznamník.