Alibismus vs. ohleduplnost

Každý člověk je dnes a denně stavěn do role, kdy se musí rozhodnout o zásadní změně ve svém životě. Někdy má na rozmyšlení více času a někdy se musí rozhodnout hned, teď hned.

Jenže člověk při svým rozhodnutích musí také častokrát brát ohled na spoustu dalších lidí, pro které bude mít rozhodnutí nějaký vliv. Neublíží to tomu nebo tamtomu, jak vůbec myšlenku o tom, že se vůbec o něčem chci rozhodovat, pobere nadřízený, jak mu to vůbec říct a s čím počítat?

Jsem právě v období, kdy jsem opět nucen se rozhodnout. Opět se rozhodnout jestli chci zkusit něco nového a znovu se rozhodnout, jestli jsem ochoten odstěhovat se do Prahy. Jsem nucen si udělat šibenici aktiv a pasiv a porovnávat. Jenže ještě než se začnou mezi sebe pouštět aktiva a pasiva, samotné rozhodnutí o tom, zda to vůbec zkusit je klíčové.

Když to nezkusím, budu si vyčítat, že jsem to nezkusil a věřím, že taková šance se nebude dlouho opakovat. Když to zkusím, může na mě můj nadřízený pohlížet jako odběhlíka a v případě, že by vše nevyšlo, mohl by tak na mě pohlížet i dále a život v práci mi i znepříjemnit, utěšuji se jen tím, že snad takový můj nadřízený není a měl by mě jako správný ředitel podporovat ve snaze kariérně růst, navíc když bych tím neohrožoval jeho pozici.

Nu tedy co aktiva: nová zajímavá práce, kterou chci dělat, zapojení do tvorby procesů ve společnosti, ubude zodpovědnost za tým podřízených, firemní benefity, snad i vyšší plat, ušetřím na dopravném (i když to zase pohltí ubytovné), cestování po republice.

Co pasiva: budu se muset přestěhovat, nejlépe do Prahy a s tím je spojen fakt, že tady doma budu muset nechat moji matku samotnou navíc je to teprve půl roku, co umřel otec, nést pohledy mých podřízených, kteří budou mít pocit, že jsem je zradil, u některých lidí se z titulu nové pozice dostanu do pozice, kdy mě hodně lidí nebude mít rádo.

Neutra: mými kolegy budou lidé, kteří kontrolovali mě a ne se všemi jsem vycházel, ale není toto právě příležitost to změnit?

Výsledek je zřejmý, aktiva jsou všechny alibistická, protože mají prospěch jen pro mě, pasiva jsou společenská, protože svým rozhodnutím ovlivním spoustu lidí.

Je vůbec někdy možné rozhodnout se jen podle sebe a nebrat ohled jen na sebe? A je vůbec nutné, aby člověk bral ohled na jiné, když tvoří svůj život?

19.9.2008