Všichni jsme blázni. Záleží jen do jaké výšky a kterým směrem

Ne, nic si nenamlouvej. Nejsem včerejší a ty zase normální. Ani ty. A buď za to rád. Chtěl bys být normální? Stejný/stejná/stejné jako všichni ostatní? Chovat se, reagovat, vypadat, vystupovat a myslet jako každý druhý?

To by bylo smutné, ne?

Netvrdím, že jsme všichni rovnou psychopati. Ne. Jen po troškách, po špetkách, po kapkách. Nějakým způsobem každý z nás někde po oušku ujíždí. Někdo víc a někdo jenom málo. I když o tom ani sám neví, nebo nevěří, nepřijímá to, nechce si přiznat, vyrovnat se svými „démony“.

Zamysli se. Jaká je tvá obsese, bláznovství, úchylka, šílenost, tajná radost, bezbřehá úzkost, kterou skrýváš v koutku úst, ve spánku pod víčkem levého oka, v bludišti mozkových závitů nebo pod močovým měchýřem?

Jistojistě existuje. Možná ukryto, potlačeno. Vsadím na to „all in“. A nejen v žetonech. Chceš kontrovat? Tak prosím.

Všichni jsme blázni. Záleží jen do jaké výšky a kterým směrem…