Veletoč novináře Palaty. Z „xenofoba“ v roce 2007 od roku 2015 „vítačem“. Pak jim věřte...

Proč lidé pochybují o médiích a nevěří jejím komentátorům? Příklad za všechny: Luboš Palata. Vysoká šarže, která publikuje napříč českými médii včetně veřejnoprávních. Na případě 2 jeho textů lze vidět jeho totální názorové salto.

Držitel novinářské ceny Ferdinanda Peroutky, rakouské Středoevropské ceny nebo český adept na Cenu Evropského parlamentu. A jeden z nejzářnějších příkladů názorového veletoče. Názorová konzistence nám může mnohé naznačit nejen u politiků, ale také u novinářů a komentátorů – mnou nevyjímaje! Podívejte se sami na výňatky z jeho článků z roku 2007 a 2015 a sami se zamyslete, proč je člověk takovýchto názorových „salt mortale“ vůbec brán vážně.  

Je zcela přirozené, že se názory člověka tříbí a vyvíjejí. O tom není pochyb. Ale obrat o 180 stupňů – sic v rozmezí osmi let – je podle mého u komentátora věcí, kterou by čtenář měl vést v patrnosti.

Nechť čtenáři vědí, s kým mají tu čest

Na jednu stranu se sice jedná o články staršího data, které jsem chtěl rozebrat už dříve, ale zapomněl jsem. Na straně druhé však Luboš Palata dostává v médiích výrazný prostor, a tak je dobré, aby případní čtenáři či posluchači věděli, s kým mají tu čest. Nedávno byl třeba hostem debaty k aktuálnímu dění na Českém rozhlase Plus společně s Jakubem Jandou (Evropské hodnoty) a Michaelem Žantovským (Knihovna V. Havla). O její vyváženosti už dle samotného výběru hostů můžu bez problémů pochybovat.

Ale vrhněme se k samotným názorovým textům (komentářům) Luboše Palaty. Jedná se o jeho názory, které mu v tomto případě neberu a nevytýkám. Jen poukazuji na absolutní nekonzistentnost, nebo spíše „kam vítr“?

Naprosté prozření, nebo změna zadání?

V textu „Levní dělníci z Východu? Určitě ne“ z roku 2007 na serveru Lidovek Palata striktně odmítá jakýkoliv dovoz pracovní síly z východu a poukazuje na ztrátu identity, nefungující multikulturalismus na Západě. Za tento text by byl s největší pravděpodobností současnou rétorikou označen za xenofoba. Na serveru iDnes v textu z roku 2015 „KOMENTÁŘ: Dost bylo smrádku a teploučka. Česko by mělo přijmout azylanty“ se pak názorově polepšil a je již zcela pro přijímání migrantů (tehdy ještě uprchlíků) i ekonomických, poukazuje na krásu multikulturalismu ve Vídni, jejíž předměstí před lety dával za vzor nefunkčnosti přistěhovalectví. Ač jde o dvě různá témata, použité argumenty jsou zcela v rozporu.

Přiřadil jsem k sobě vybrané pasáže, které spolu souvisejí. Pasáže staršího textu předkládám kurzívou a pasáže novějšího textu tučně.

LEVNÍ DĚLNÍCI Z VÝCHODU? URČITĚ NE (LIDOVKY 2007) vs. KOMENTÁŘ: DOST BYLO SMRÁDKU A TEPLOUČKA… (iDNES 2015)

„Snahy nahradit chybějící levné pracovní síly cizinci jsou horší než zločin. Je to hloupost.“
„Až tu bude každý pátý člověk Slovák, Ukrajinec nebo Moldavan, a k tomu už dnes máme blízko, bude Česko z pětiny Ukrajinou, Slovenskem nebo Moldávií. Se vším, co s tím souvisí.“

vs..

„V současnosti odhadovaných jeden až dva miliony lidí, kteří by v příštích letech mohli přijít do Evropy, není nic, co by nemohla půl miliardová Evropská unie bez problémů absorbovat. Když se navíc podíváme na strukturu uprchlíků, kde většinu tvoří mladí muži, jde o část populace, kterou ekonomové a sociologové nazývají pracovní silou.

Část z nich je navíc elitami svých zemí. Je to obrovský pozitivní impuls pro celý stárnoucí evropský kontinent, jež si neví rady se svými neufinancovatelnými důchodovými systémy, poklesem porodnosti a dalšími negativními důsledky současné podoby evropské civilizace.“

...

„Poslal bych ty úředníky a pány manažery, kteří dovoz východoevropských gastarbeiterů prosazují, na měsíc žít někam na východní Ukrajinu nebo do moldavského okresního města – aby viděli, co si sem spolu s tou pro ně výhodně levnou pracovní silou dovezeme. Všudypřítomnou korupci, mizernou úroveň vzdělání, nekvalitně odváděnou práci. Tím počínaje a konče třeba lavinovitě se šířícím AIDS. To nejsou předsudky nebo pohrdání Ukrajinci či Moldavany. To jsou fakta o zemích, z nichž k nám ‚levná pracovní síla‘ přichází.“

vs.

„Stačí ale málo. Stačí trochu odvahy, občanské statečnosti a státnické rozvahy. Stačí mít alespoň trochu rozumné politické elity... I v Česku se v naší historii žilo vždy nejlépe, pokud náš stát nebyl jen státem Čechů, pokud k nám mířili cizinci, pokud se v Praze nemluvilo jen česky. Za Karla IV., za Rudolfa II., za první republiky. Zavřít se před přistěhovalectvím, zavřít se před uprchlíky je malé, krátkozraké a hloupé. Je to jako nepustit do rybníka čerstvou vodu. Pokud se to neudělá, tak se časem stane z tohoto rybníka zahnívající bažina, v níž nebude k žití. Tak jako to časem hrozí Česku.“

...

„Příklad západoevropských zemí, jehož se čeští „dovozci lidí“ dovolávají, může být pro Českou republikou pouze odstrašujícím případem. Co by za to Němci, Francouzi nebo Britové dali, kdyby mohli vrátit čas zpátky a neotevírat se přistěhovalectví tak bezbřeze, jako se po válce otevřeli.
Multikulturalita je skvělá věc, ovšem pokud se smíříte s tím, že už příští generace bude žít v zemi, která nebude tak úplně česká. Nejen Francouzi z pařížských předměstí nebo Britové, ale už i Vídeňáci by o tom mohli vyprávět.“
„Ale ještě nikdy dlouhodobým přínosem nebyl ‚dovoz levné pracovní síly‘ z méně rozvinutých zemí.“

vs.

„Je to vidět na sousedním Rakousku, které z Vídně, metropole devítimilionového státu, dokázalo i s pomocí přistěhovalců vytvořit kvetoucí multikulturní a v dobrém slova smyslu světové město. Město, které dokázalo přijmout vlnu íránských azylantů, utečenců z Bosny a Hercegoviny, ba i imigranty z Afriky. Také díky tomu je dnes Vídeň nejzajímavějším městem střední Evropy, ‚nejlepším městem k životu‘ na světě, nesrovnatelná s provinčními městy, jako je Praha, Bratislava nebo Budapešť. Díky svým přistěhovalcům, mezi nimiž jsou i tisíce úředníků OSN, OPEC, nebo OBSE, je Vídeň město, kde chtějí žít mladí Rakušané, městem, jehož kulturní i společenský život předčí dokonce i mnohem, mnohem větší Berlín.“

...

„Je to hysterie a panika. Stačí se podívat na mapy migračních pohybů dnešního světa a zjistíme, že se kolem Evropské unie vlastně nic zvláštního neděje. Nebo se toho děje daleko méně, než by se dít mohlo,“ napsal ještě k migrační krizi v témže článku v roce 2015. Ne úplně vnímavý prognostik? Něčí dobrý sluha? Nevím. Posuďte sami.

Co na to Luboš Palata?

Pana Palaty jsem se před dvěma lety, podle mě v oboustranně férové, e-mailové konverzaci na tento rozpor ptal a v zásadě finální odpověď zněla, že: „Kontext článků je zásadní a vytrhovat z něj jednotlivé pasáže je nesmysl. Zásadní rozdíl je opravdu v pomoci lidem, kteří prchají z války a neuváženým dovozem levné pracovní síly.“

Abych vámi náhodou nemanipuloval, doporučuji přečíst oba články celé. Nejsou nijak dlouhé. Stojím si však za tím, že ani při chápání kontextu a doby zkrátka argumenty v tomto veletoči neobstojí.