Pan Horáček kandiduje na prezidenta z obavy o naši demokracii a národní existenci (zakotvení v EU a NATO). Na druhou stranu tvrdí, že máme moře a vyhráli jsme MS ve fotbale – jako Evropané. A ta národní existence? A EU demokracie?
Michal Horáček oznámil kandidaturu na prezidenta. Ve staré čistírně odpadních vod – krásný symbolismus – on tu naši stoku vyčistí (jako ostatně vždy každý nově příchozí). Ačkoliv to, podle mě, není příliš šťastný krok, přeji mu hodně štěstí, napínavý a férový boj. Je to hráč, a to oceňuji.
Když pominu „maličkost“, že se pan Horáček zatím netváří ani jako ryba, ani jako rak, neslyšel jsem prakticky žádný jeho pevný politický postoj, výrazně se proti ničemu (a téměř nikomu) nevyhraňuje a snaží se působit dojmem bodrého strýčka žijícího mezi knihami, který chce laskavě spojovat (a že spojovatelů už bylo, třeba ten pán, proti němuž ale vůbec nevede kampaň), musím zmínit několik jeho nedávných vyjádření a protimluvů, které mě pobavily, ale i znepokojily.
Následující bych tesal do kamene:
„Nikdy jsem neslyšel žádného Čecha říkat: Už máme moře, to je skvělý! A přitom jako Evropané moře máme. Když vyhráli Němci mistrovství světa ve fotbale nad Argentinou, napsal jsem na Facebook – Hurá, vyhráli naši! A všichni si mysleli, že jsem buď pomatený, nebo provokuji. Udělal jsem to schválně a zjistil jsem, že nikoho nenapadlo – jo vyhráli jsme, my Evropané. Takže cesta k životaschopné EU bude asi dost klopotná.“ (Novinky, 24. 7. 2016)
Další globalista? Z druhého soudku:
„V posledních letech začínám mít obavu, že začíná být ohroženo naše zakotvení v euroatlantických strukturách, to znamená v Evropské unii a zejména v Severoatlantickém paktu, tedy ve strukturách, které garantují liberální demokracii a vůbec naši národní existenci. Pokud to bude v mých silách, tak bych chtěl přispět k tomu, aby toto ohrožení pominulo.“ (Seznam, 3. 11. 2016)
Tak jsme všichni Evropané, kdy všichni máme moře, Alpy, Beskydy, poháry MS ve fotbale a olympijské medaile, nebo existuje nějaká národní identita? Kde pak bere Horáček jistotu, že nám EU a NATO garantují liberální demokracii a národní existenci, opravdu netuším. Jugoslávie, Sýrie (O nemocnicích na každém kroku v Allepu psal jsem tu), Srbsko a další by mohli vyprávět.
A mohu navázat čerstvými výroky:
„Moc bych si přál, aby se země úsměšků proměnila v zemi úsměvů,“ (iDnes 3. 11., 2016) a opakovaně tvrdí, že se nechce vymezovat proti Zemanovi a že prezident (tedy v případě zvolení i on) by měl společnost spojovat. Obecně s Horáčkem souhlasím a přijde mi to šlechetné. Ale realita?
Spojování společnosti si pan Horáček asi představuje tak, že se jako producent a moderátor během nejdůležitějšího státního svátku 28. 10. podílí na protizemanovské (nebo jsou o tom ještě pochyby?) a společnost rozdělující akci na Staroměstském náměstí.
„Byl jsem na Staroměstském náměstí, kde jsem to připravil jako producent. Pyšním se tím, že jsem dokázal zhasnout Staroměstské náměstí a způsobit, že mezi lidmi bude dost svíček, aby je mohli v té tmě zapálit a tak přispět k rituálu. To není žádný kýč. Kýč přece není, když jdeme na Dušičky zapálit svíčku na hrobu své babičky,“ uvedl Horáček (iDnes, 3. 11. 2016).
Zapalovat svíčky na hrobech našich babiček opravdu kýč není, smím-li soudit. Ale srovnávat to se zapalováním svíček na této (minimálně kontroverzní) akci mi od kandidáta na budoucího prezidenta nepřijde „úplně adekvátní“.
K proklamovanému „nevymezování“ vůči Zemanovi namátkou uvádím dvě včerejší vyjádření:
„Myslím, že to je zrovna pro politiku dost dobré vědět, jak vypadají játra nějakého kandidáta.“ (iDnes, 3. 11. 2016). Předpokládám, že pana Havla na mysli neměl.
„Věřím, že službu ve funkci prezidenta České republiky lze vykonávat slušněji, kompetentněji a k lidem všech názorů vstřícněji než doposud.” (Novinky, 3. 11. 2016).
Netvrdím, že nemá pravdu, ale pokud toto není vymezování vůči Zemanovi, tak co pak?
Prakticky v každém rozhovoru se pak z úst pana Horáčka dovídáme o jeho dokonalosti (s nadsázkou): nepije, neposedává po kavárnách, varuje lidi před hazardem, z úplného dna se díky podnikatelskému duchu stal milionářem, nikdy nebyl svazákem ani komunistou, je transparentní jak v rámci majetku, tak zdravotního stavu (stejně jako v USA – rady a notičky?), jezdí po městech a obcích, aby se dozvěděl, co občané chtějí (nebo aby věděl co jim říkat?), žije mezi knihami, kampaň si financuje sám, aby nebyl nikomu zavázán, a je antropolog (alespoň trochu se orientuje v lidské rase) a vzdělanec.
Všechno výše zmíněné je chvályhodné a kéž by podobní byli všichni ostatní kandidáti, ale není toho až příliš (andělského) na jednoho obyčejného člověka? Nevím, ale zvedám pomyslný ukazováček.
Zajímavostí pak budiž, že se (asi z prozřetelnosti) distancoval od Kroměřížské výzvy (jako o kroměřížské šaškárně psal jsem tu), která by ho jako kandidáta brala všemi deseti.
Třešničkou na závěr je citace a odkaz na rozhovor pana Horáčka o migraci (kde alespoň na mě působí trošku jako Palpatine, trošku jako podivný fantasy "pavouček" – udělejte si názor sami).
„Co to je odpůrce migrace? To je něco jako odpůrce deště. Mohu stokrát říkat: To nechci! Nechci déšť! Ale on je, prší. Stejně tak se stalo, že vlivem válek, rozvrácených států, sucha a spousty dalších okolností se 60 milionů lidí dalo do pohybu.“
Takže jsme automaticky odkázáni na pospas migraci, no ni? (Těšme se na další tisíce lékařů a inženýrů, psal jsem zde)
Myslím, že pan Horáček měl zůstat respektovaným umělcem a nepokoušet se o Havla 2.0. Protože, ač jsem se v jednom z komentářů proti glorifikaci pana Havla razantně vymezil (psal jsem zde), tak musím říct, že ve srovnání s panem Horáčkem, byl on trochu jiný kofr.
