Brexitem vinna senilita, ač v senátu je pojistkou demokracie. Holá řiť se trestá, krádež a poškození standardy ČR je performance. Nelidskost Číny, Sýrie a demokracie Saudů. (Ne)Přítel AlKáida. Ruská propaganda vs. USA/EU pravda.
On Orwell asi vážně věděl. Jeho doublethink (podvojné myšlení), schopnost podržet v mysli dvě protikladná přesvědčení a současně obě akceptovat, je u našich i světových politiků, médií i nás samotných takřka na denním pořádku. Uvádím několik příkladů z našich luhů a hájů i ze světa. Zamyslete se a jistě naleznete hromadu dalších.
1. Čína, Sýrie nebo Rusko jsou za nedodržování lidských práv odsuzováni a hanobeni běžně, kdežto přátelé ze Saudské Arábie, Spojených Arabských Emirátů nebo Kataru, demokratické to vzory, už "nikoho" nepálí.
2. Bombardování může být buď vražedné, anebo humanitární, záleží pouze na povaze toho, která strana bombarduje, v čí prospěch a jak je to prezentováno.
3. Ohlášené, úředně schválené, protiislámské představení (jakkoliv trapné a kontroverzní) na Staromáku a vystrčení řiti na projíždějící vojáky USA je odsouzeníhodným, takřka trestným činem, kdežto krádež a rozstříháním znesvěcení standarty, jednoho ze symbolů České republiky (nikoliv prezidenta), nebo několikametrový prostředníček vztyčený z Vltavy směrem na Hrad (ať už je ve funkci kdokoliv) či atomovka v ČT jsou jasnými příklady perfektních performance.
4. Do Evropy jsou importovány statisíce válkou zužovaných uprchlíků, vděčných a tichých lékařů, inženýrů, žen a dětí, ale policie po celé Evropě následně bojuje s teroristy a sebevražednými atentátníky, kteří vážně nemají s islámem vůbec nic společného.
5. Na každém kroku na nás číhá proruská propaganda (a Putinovi agenti), kdežto té prozápadní a proamerické pšenka nekvete (a už vůbec ne v naší, vaší veřejnoprávní ČT).
6. Když se našinec křivě podívá na migranta, je rasistou, xenofobem nebo pravicovým extremistou, kdežto migrant, když fyzicky napadne našince, jedná se o důsledek deprese, případně jiné psychické nemoci (často spojené s odloučením či uprchlickým traumatem).
7. Jeden prezident je za náklonnost k alkoholu neustále odsuzován a pranýřován, kdežto u druhého (toho správného) toto žádným odsouzeníhodným nešvarem není.
8. V syrském Allepu jsou bombardovány nemocnice a děti jak na běžícím pásu (psal jsem zde), kdežto v Iráku, Libyi, Afghánistánu, Jugoslávii nebo v Jemenu? Zdá se, že už tak ne.
9. Rusko provokuje svojí armádou na vlastních státních hranicích, kdežto USA se na týchž ruských hranicích brání ruské agresi.
10. Díky 11/9 a (oficiálně předkládané) akci dvou desítek islámských bojovníků AlKaidy s nožíky na koberce nezůstal v Afghánistánu „kámen na kameni“, kdežto v rámci nepoddajné suverénní Sýrie je tatáž AlKaida (nebo její „odnož“) proti nepohodlnému (demokraticky zvolenému prezidentovi) Assadovi kámošem.
11. Referendum, hlas lidu, rozhoduje, ale když se nepovede, tak je třeba ho opakovat, dokud nerozhodne lid správně (Irsko a Lisabonská smlouva).
12. Kaddáfí, Pinochet a Hussain jsou po „desetiletí“ obchodní přátelé, ale jakmile odmítnou poslušnost, je třeba zapomenout a jedná se o diktátory a hrdlořezy, kteří vlastní zbraně hromadného ničení a jsou důvodem občanských válek.
13. Sebeurčení Kurdů nebo (anexe) Krymu jsou nepřijatelné, kdežto sebeurčení Tibetu i agenda dalajlamy je celosvětovým fenoménem a (anexe) Kypru nebo Golanských výšin jsou zcela fair.
14. Staří senilní lidé Brexitem zkazili mladé inteligenci její zářnou budoucnost, kdežto tato senilita v senátu je obecně uznávanou pojistkou demokracie.
Tak jak to tedy všechno ve skutečnosti je?
Na závěr uvádím Orwellovu citaci doublethinku z díla 1984, která, podle mě, až s mrazivou přesností popisuje dnešní dění a právě výše zmíněné příklady:
„Doublethink znamená schopnost podržet v mysli dvě protikladná přesvědčení a současně obě akceptovat. Musí to být vědomý proces, jinak by nebyl uskutečněn s dostatečnou přesností, ale musí být zároveň nevědomý, nebo jinak by s sebou přinášel pocit nepravosti a tím i pocit viny. Doublethink leží v samém jádru Angsocu, protože základní linií Strany je záměrně používat lži, a přitom zachovávat pevný cíl, který se opírá o naprostou čestnost. Je nezbytně nutné říkat úmyslně lži, a přitom jim doopravdy věřit, zapomenout každý fakt, který se stal nepohodlným, a bude-li to nezbytné, vytáhnout ho ze zapomnění na tak dlouho, jak bude třeba, popírat existenci objektivní reality a přitom brát v úvahu realitu, kterou člověk popírá. I při používání slova doublethink je nutné podvojné myšlení aplikovat. Už tím, že člověk slovo použije, připouští totiž, že falšuje skutečnost; když?však použije doublethink podruhé, vymaže toto vědomí z paměti: a tak dál a donekonečna. Lež je vždy o krok před pravdou.“
Absorbování doublethinku pak napomáhají média, která, dle mě, postupně ztrácejí svou hlavní úlohu, totiž objektivně informovat, a jsou čím dál více nástrojem potřebné propagandy (jak o ní psal nedávno Zdeněk Král v kontextu voleb v USA, nebo já v Třinácteru promigračního novináře).
