Další, válkou zasažená, syrská holčička využita médii. A co děti v Jemenu, Libyi, Afghánistánu, Iráku, Jugoslávii, Srbsku, Vietnamu a jinde? Kde jsou jejich fotografie a HDP? Nebo není dítě jako dítě, když je třeba invaze?
Mám neodbytný pocit, že účelem těchto citově vydírajících zpráv není upozornit na množství civilních obětí při náletech nebo na hrůzy války jako takové, ale hrát na city ve prospěch té „správné“ strany (s formulací mi pomohl diskuzní příspěvek).
Nejdříve utopený syrský chlapeček (údajně Ajlan) na turecké pláži, následuje fotografie raněného chlapce z Allepa sedícího v sanitce a nyní zkrvavená holčička (údajně Aja), překvapivě z Allepa. Pro začátek si všimněme, že všechny tři výrazné emocionální scénáře potkaly syrské děti.
A já si říkám: kde to jsme? Je snad mezi námi někdo, kdo zpochybňuje nedozírnou hrůznost války? Je mezi námi někdo, kdo nevěří v utrpení a bezmoc nevinných lidí ve válkou zasažených oblastech Já osobně nikoho takového neznám. Myslím, že běžní lidé, na rozdíl od těch, kteří jsou za tato zvěrstva skutečně zodpovědní (a způsobili je), si jsou jejich důsledků velmi dobře vědomi.
Vysvětlí mi někdo, z jakého jiného než propagandistického důvodu (manipulace veřejného mínění směrem pro invazi do Sýrie, dehonestace Ruska/Putina, sesazení Assada) nás musí mainstreamová média neustále citově vydírat články s HLP („Hlubokými“ Lidskými Příběhy) zaměřenými zejména na děti? Vzniká tak vlastně nový terminus technicus: HDP = Hluboký Dětský Příběh.
Chtějí-li být média objektivní a poukazovat na zvěrstva války, kde jsou fotografie jemenských dětí? Kde jsou fotografie dětí z Libye, Afghánistánu, Jugoslávie, Srbska, Iráku? Nebo v těchto intervencemi (a válečnými zločiny) zasažených oblastech děti neumíraly/neumírají? Věřím, že některé fotografie zveřejněny byly, ale zcela jistě nepodpořeny takovou mediální masáží jaká je nyní věnována Sýrii. Čím to?
Tak trochu mi to připomíná přikládání pod kotlem v rámci ospravedlnění vývozu demokracie a humanismu (čti "intervence, invaze a globalismu"), podobně jako se to dělo před Libyí či Irákem...
Když se poohlédnu kolem a kolem, tak výše zmíněné, celosvětově sdílené srdceryvné zprávy, dle mě, spadají do stejného pytle s údajným dopisem napsaným šestiletým Alexem Barracku Husseinu Obamovi (a s patetickým videem Obamova čtení tohoto dopisu v OSN) a s údajným dopisem, který obdržela Hillary Clinton (jak řekla ve druhé televizní prezidentské debatě) od původně neamerického dítěte (nebo jeho rodiče – nevybavuji si přesně) kvůli jeho obavě, že po zvolení Trumpa, bude posláno z pryč z Ameriky.
Tak nějak mi připadá, že se současná propagandistická mašinérie zaměřuje na děti a jejich HDP více než kdy dříve.
Nebo jsem zkrátka zaspal dobu a děti již nepíší Ježíškovi, ale americkým prezidentům a americkým prezidentským kandidátům – samozřejmě jen těm „správným“.
Budiž Sýrii nebe milostivo. A také všem dětem.
