Skromný Mons. Halík se pasuje do role proroka, filosofa a rozumí modernímu umění. Počítá s tím, že ho za "odvážné" názory mohou zavraždit. Vteřinu nepochybuje, že by nešel do nebe. Ježíš ve hře nebyl Ježíš, ale jen symbol.
Tomáš Halík během rozhovoru pro info.cz opět dostál svému jménu. Troufám si tvrdit, že budou v nějakém slovníku vedle sebe uvedeno: skromnost, pokora, Halík... Dovoluji si vypíchnout několik citací (pro ucelený obrázek "doporučuji" celý rozhovor).
Typicky po "Halíkovsku" několikrát sám sebe pasuje do nejvznešenějších rolí, nejprve do role prorocko-filosofické...
„Takže, já tady nereprezentuju jakýsi objektivní pohled, ale reprezentuju tu úlohu, která je myslím prorocko-kritická, nebo řekněme filosofická.. ukázat vždycky podívejte se na to ještě z druhé strany, nesnažte se ty věci vidět tak jako prvoplánově…“
...později zase, díky přátelům, pronikl do světa moderního umění...
„Já jsem ji teda viděl dvakrát a ten první dojem byl, a ano samozřejmě, že se mi to nelíbí, myslím si, že je to špatná hra, není dobře zahraná, nesouhlasím s mnoha věcma, ale když jsem se díval na to podruhé, tak jsem si říkal: víš ono je to něco, s čím je třeba trošku meditovat. Tohleto jsem se naučil s moderním uměním a jsem strašně rád, že mám vedle sebe lidi, kteří jsou experti na moderní umění a kteří mě opravdu uvedli do tohoto světa..."
Podle mého vrcholem, troufám si říci, interpretační demagogie je jeho obhajoba scény ze hry Vaše násilí, že "Ježíš ve hře ve skutečnosti nebyl Ježíš, ale symbol..."
„A považoval jsem za důležité se vymezit proti té stále citované větě, že tam Ježíš znásilňuje muslimku, na tohleto všichni reagovali. Ale on to není… Tam žádný Ježíš není, že, tam vůbec o historického Ježíše nejde, že jo.“
„Tak je tam herec.“
„Dobře, ale i v určitých souvislostech, že jo. Ten herec nehraje jako Ježíše, že jo. Tam je ten symbol, který se může změnit najednou v nějaký jiný symbol, jo, o to tam jde.“
Vivat! A my prostí lidé mysleli, že to byl skutečný Ježíš! A není, proroku Halíku, Ježíš v současné době právě, možná nejvíce, symbolem? Touto optikou tedy Ježíš na kříži v kostele také není Ježíš, ale "jenom symbol", dřevo, kámen, na němž se tedy můžeme "umělecky vyřádit". Stejně tak vlajka vytržená z přirození, nebo z kontextu, jak vy říkáte (psal jsem o tom ZDE), představuje "jenom symbol" (umělecký, nikoliv státní, to dá rozum). Jakákoliv nechutnost v umění (a že po nich netrpíme žízní) je tedy jen symbolem, není skutečná, takže všechno dovoleno? Nebo? Moc tomu nerozumím...
V reakci na reakci kardinála Duky na onu hru zůstal Halík věrný svému neotřelému způsobu, kterým dokáže oponenty sladkými slovy zcela ponížit a ukázat svou nadřazenost nad nimi: „Tam bylo vidět ta strašně emocionální reakce. Tu my známe, že, my kteří pana kardinála známe dlouhá léta a zvlášť ty poslední léta, tak jsou určitá témata, kdy prostě najednou on zbrunátní a začne říkat věci, které by asi neřekl, kdyby si trošku věci… Jo, ale já myslím, že i tak, zvláště u duchovního člověka bych čekal, že nebude reagovat tak emociálně, prvoplánově a že si trošku položí otázku: co zatím může asi být? Jestli tam není nějaký kousek pravdy…“
Vyvrcholením celého rozhovoru je pak chvíle, kdy Halík naznačuje, že za své „odvážné“ názory, kdy jde proti většině, dokonce počítá i s tím, že by eventuálně mohl být zavražděn a bere jako fakt, že automaticky půjde do nebe… Příběh, kdy ho při mši polil nějaký člověk kávou a ostatní ministranti se mu pak omlouvali, že tomu nezabránili, jim řekl „Představte si, být zavražděn u oltáře, no to je na svatořečení, na mučednictví, jak já se do toho nebe dostanu, to by byla nejkratší cesta…“
Zdroj: info.cz
