Seriál Muslimové v Česku (na Moravě a ve Slezsku budou asi další díly) mi otevřel oči. Zamiloval jsem se do muslimů. Nyní pošilhávám po islámu. Koupil jsem si korán, přítelkyni hidžáb, mámě nikáb, na zahradě stavím minaret...
Už je to tak. Takřka každodenní pravdou (a jistě i láskou) provoněné články, které na iDnes přibližují "tuto rozmanitou minoritu, o níž se šíří tolik fám, překroucených informací a emocí" mě otevřely oči. Vy, co jste ode mě už něco přečetli, víte, že jsem mnohými vnímán za zaprděného Čecha, který se bojí neznámého... S tím je konec!
Přečtení řady pozitivně laděných (a zcela objektivních!) článků mě od podstaty změnilo! Velký vliv na mě měl také nádherný a oči a srdce otvírající rozhovor s muslimskou mediální hvězdou a celebritou, studentkou Eman Ghaleb, která mě přesvědčila, že jsem byl pouze světa neznalý čecháček, když na otázku, zda myslí, že islamofobie vychází především z nevědomosti odpověděla: "Nejhorší druh strachu je strach z neznámého. Všichni se bojí neznámého, i muslimové. Není to jenom záležitost Čechů."
Holt někdy ani pracovní zkušenosti z USA, Islandu nebo každoroční dovolená v Itálii či Slovinsku nestačí a jste jen obyčejní zaprděnci, jako jsem býval já.
A Eman měla pravdu! Já už se nebojím! Díky seriálu, který mi otevřel oči! Já už se nebojím neznámé nepřizpůsobivosti a neznámých ghet a no go zón rozprostírajících se po západní Evropě, už se nebojím neznámých teroristických útoků z Německa, Anglie, Francie, Belgie nebo Španělska (nedej bože nám tak prezentovanému 9/11/01), už se nebojím neznámého domáhání se práv (i té Šaríji nebo jak se píše). Překročil jsem Rubikon!
Sám jsem si pořídil korán a modlitební kobereček, přítelkyni jsem koupil hidžáb (samozřejmě za její) a mámě raději už nikáb (za tátovy samozřejmě). Začal jsem přispívat Pánkově Člověku v tísni, neb se mi zpětně moc zalíbili hlavně ony bilboardy (Arabský podzim a díkuvzdání v ČR: multikulti provokace Člověka v tísni za naše peníze) děkující mi v cizí řeči za pomoc. O víkendu jsme s klukama udělali brigádu a začali jsme u mě na zahradě stavět minaret, příští týden jedem k našim, kde ze skalky budeme stavět mešitu. Kameny, co zbudou, si mám nechat na později. Kamarád říkal, že prý pro to mají muslimští muži nějaké další využití, že mi to pak vysvětlí... Že nejím vepřové snad ani nemusím dodávat.
No co dodat?
Snad jen další doporučuji zatím poslední díl seriálu iDnes "Muslimové v Česku", podle něhož u nás přibývá lékařů z muslimských zemí. To bude asi těch 12, co tu máme z loňska, jinak si to těžko vysvětlovat, když u nás žádní inženýři a lékaři ze Sýrie nejsou.
Ale sláva seriálu! Trefil hřebíček na hlavičku a trošku mi srovnal moji zaprděnou makovičku!
(Pro ty, co by to čirou náhodou nepoznali: ano jedná se o ironii, alespoň tedy v něčem)
