Stesk slaměného vdovce

Při brouzdání Facebookem jsem narazil na minulost. Tou je publikování poezie na Písmáku. Je to už jedenáct let, ale nyní je to téma zas aktuální (manželka na týden odjela mimo Prahu. Jen s tím rozdílem, že jsem bohatší o tři děti.

Stesk slaměného vdovce

Rozdáváš úsměvy na cestu.
Já ve sklonku rána spěchám
do všední nicoty.
Buď  zdráva dívko
- spíš ženo -
prvotního mého snu.
Ať cesta uplyne
a zas u prahu
tě uzřím ve staré vášni.
Depeše síly
a telegram pocitů.
To jsem já.

6.7.2004
22:42 doma