Z Afgánistánu hlásí o tři okupanty méně a z Česka o tři hrdiny více. Není totiž okupant jako okupant, obzvlášť když jde o dobra česka vojak.
Nedávno Čechy zastihla smutná zpráva z Afgánistánu, kde tři naši vojáci na nevojenské misi zemřeli při plnění vojenské akce. Jestli si někdo myslí, že píšu nesmysly, tak se prosím obracejte na Armádu České republiky nebo slavného eurogenarála Pavla či jiné zelené mozky, mě je to šumák. Jednou jsou podle těchto zelenáčů naši vojáci na nevojenské misi, tak to musí být pravda. Říkali to i v televizi.
Stejně tak musí být pravda, že Afgánistán v žádném případě neokupujeme, protože přeci bojujeme proti radikálnímu islamismu a v zaostalé zemi plné zlých Talibánců zavádíme světový mír a stabilitu. Naše internacionální pomoc Afgáncům je pro celý Afgánistán požehnáním.
Sami Afgánci vybuchují doslova štěstím a naše vojáky všude vítají květinami. Nad smrtí našich vojáků teď truchlí celý Afgánistán a jednou jim tam postaví pomník, podobně jako my americkým vojákům v Plzni nebo rudoarmějcům v Praze.
Brzy budeme i my v Čechách a na Slovensku oslavovat své sovětské osvoboditele z nedávné doby, kteří nám svou bratrskou pomocí pomohli na dlouhá léta dopředu. Kdybychom totiž neměli zažité tyhle sovětské zkušenosti s internacionální pomocí, nemohli bychom dnes tak svědomitě pomáhat v dalekém Afgánistánu našim americkým kamarádům v boji za světový mír, až do posledního Afgánce.
Jen doufám, že po přečtení tohoto článku nemám mezi svými přáteli na facebooku nějakého sečtělého Afgánce, aby nepřišel ke mě do obýváku vybouchnout štěstím. Tolika štěstí bych už asi neunesl.
Tomáš Trojan, dobra ceska vojak, Brusel
