K vysokým nájmům i cenám bytů výrazně přispívá štědrá státní podpora.

Dvacet miliard korun státní podpory ročně, nekončí u těch chudých, ale u bohatých majitelů nemovitostí .

Začnu případem z mého okolí. Matka s dcerou, žily ve dvoupokojovém bytě. Obě pracovaly a měly mírně podprůměrné příjmy. Společně náklady na bydlení bez problémů zvládly.

Vloni dvaadvacetiletá dcera prohlásila, že se chce osamostatnit, od matky se odstěhovala a pronajala si vlastní byt. Na nájemné požádala o příspěvek na bydlení a dostala ho. Matka po odchodu dcery také začala splňovat podmínky pro příspěvek a také ho dostala. Takže výsledek je, že na místo jednoho, jsou obsazeny dva byty a stát dvakrát přispívá desetitisíce ročně na bydlení. Je to tak dobře?

Za rok 2023 vyplatil stát na podporu bydlení (příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení) téměř 20 miliard korun. Za rok 2024 jsem čísla nenašel, ale počítalo se ,že to bude asi o 20% více, tedy asi 24 miliard. Člověk nemusí být velký ekonom, aby si spočítal, že pokud stát vrhne na trh s bydlením přes 20 miliard korun na straně poptávky, navýší to podstatně poptávku a cenu tohoto produktu ( viz třeba příklad uvedený v záhlaví toho blogu)

Co s tím? Nejsem ekonom ani expert na bydlení, ale je zřejmé, že kdyby tyto namalé peníze byly přesunuty na stranu nabídky, pohnulo by to s cenami výrazně dolů.

Zkusím pár nápadů:

Poskytnout studentům levné koleje, aby nezabírali byty určené k trvalému bydlení.

Důsledně zdanit pronájmy bytů k přechodnému ubytování pro turisty.

Poskytnout peníze na stavbu obecních bytů. Zde ale opatrně. Kdysi jsem v naší obci rozhodoval, komu přidělit obecní byty a měl jsem z toho těžkou hlavu. Jedním škrtem pera učiníte z někoho privilegovaného občana, který bude do smrti bydlet za poloviční náklady než ostatní. Asi budovat jen nekonfortní sociální byty, pro ty opravdu potřebné, aby měli sami zájem jít do lepšího, pokud se jejich sociální situace zlepší. A ne rozdávat tyto byty obecním funkcionářům, bohatým lékařům apod.

Zjednodušit povolování výstavby nových bytů.

Za dvacet miliard by se toho dalo pořídit hodně, toto je jen pár nápadů.

Pokud by státní příspěvky nedeformovaly trh s byty, mnoho problémů by se vyřešilo samo. Kdo by neměl na nájem, vzal by si k sobě nějakého příbuzného, či podnájemníka. A nebo šel sám do podnájmu. Kdo má dům a nemůže utáhnout provoz, část domu by pronajal. A dcerka z počátku našeho povídání, by se zase vrátila ke své mamince.

Vím, že problém s bydlením je složitý a často pro část populace tíživý a nemyslím, že bych vymyslel všelék. Ale to, že štědré příspěvky státu negativně ovlivňují trh s byty je zřejmé.