Populistická ODS!!

Pan ministr spravedlnosti Pospíšil se dnes připojil k populismu své stranické kolegyně, předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavě Němcové, která nedávno burcovala za změnu ústavy.

Tato změna by měla spočívat ve zbavení mandátu poslance, který bude pravomocně odsouzen. Změna ústavy se tak stává jakýmsi účelovým koloritem našeho politického života, a to v případě kdy dojde k nějakému poklesku volených zástupců lidu nebo něco nefunguje zrovna ideálně. Pak musí populističtí politici přispěchat jako zachránci světa. Je to laciné nadbíhání většinové poptávce lidové masy po „svatém grálu - dokonalosti“ v podobě mechanických a rigidních pravidel na každé člověčí hnutí brvou a nepatřičné kýchnutí. Takový „grál“ sice není možné najít, ale to správný politik - populista říkat nechce, protože by tím přišel o všeobecný aplaus tupého davu.

Ano, stalo se v těchto dnech, že dva zákonodárci byli nepravomocně odsouzeni a ačkoliv je soudnému člověku stydno až v zadních partiích za tyto poslance, sami tito volení zástupci nenalezli dostatek soudnosti, aby se svého mandátu dobrovolně vzdali. Přesto všechno otázkou zůstává, zda je skutečně nutné účelově bourat ústavní demokratické principy a pojistky demokracie, kvůli dvěma excesům za dvacet let?  Tyto pojistky jsou velmi dobře obhajitelné, mají své opodstatnění a racionální důvod. Nebudu se zde sáhodlouze šířit o potřebě a nezbytnosti poslanecké imunity a i nepřípustnosti zbavování mandátu poslance jiným způsobem než opětovným nezvolením občany-voliči, neboť každému problematiky znalému, musí být jasné, že demokracie byla, je a bude vždy ohrožována těmi, kterým svoboda druhých jest trnem v oku, a kteří po nocích a v potu tváře pracují na skvělých, všespasitelných, všeobjímajících, rigidních a mechanických pravidlech, které každé lidské konání dopředu naměří a naváží na gram a milimetr přesně a nejlépe na věčné časy a poté už na světě nastane všeobecná blaženost….

Ovšem nejenom to! Moc korumpuje a je opojná. Tomuto opojení může podlehnout každý! Aby se to nestalo demokratické společnosti osudné, je třeba trvat na pojistkách v podobě imunity zákonodárců a jejich neodvolatelnosti, přičemž je nepřekonatelně lepší snést sem tam nějaké poklesky poslanců či senátorů než léčit kuří oko amputací celé nohy, v podobě bourání a relativizování pojistek demokracie.

Problém samozřejmě spočívá v tom, že tyto argumenty jsou, u dnešních nepokorných lidí- stavitelů babylonských věží a nepotopitelných lodí-, těžce nepopulární.  Tyto pojistky jsou především do času nepohody, zatímco v době všeobecného veselí se jednoduchým lidem mohou zdát jako zbytečné a překonané, neboť co zlého by se nám, „pánům tvorstva“, mohlo stát?!!

Podobný populistický kousek dnes vystřihl pan ministr Pospíšil, který v kontrastu výše uvedeného, naopak podává stížnost na porušení zákona ve prospěch pravomocně odsouzeného vandala Romana Smetany.

V České republice probíhá každým dnem mnoho soudních sporů a to ať se jedná o trestněprávní záležitosti nebo občanskoprávní. Ve všech těchto sporech musí účastníci, přesvědčeni o své nevině, čelit obžalobě či jinému nároku sami! Musí bojovat! Musí snášet ztrátu času, peněz a psychického pohodlí, pokud jsou přesvědčeni o své nevině. Musí najmout svého právního zástupce a snažit se přesvědčit soud ve svůj prospěch a v případě neúspěchu akceptovat trest či nárok na nich protistranou vymáhaný. Nic z toho však pan Smetana neudělal! Jak se asi cítí ti občané, kteří v těchto dnech předstupují před soudy v České republice a musí se před soudy obhajovat??

Vezmeme-li v potaz, že člověk se může dostat před soud za trestný čin, kterým například spáchal někomu škodu neúmyslně či něco zanedbal nebo se dopustil omylu, je Pospíšilovo orodování za jednoho teatrálního a médii protěžovaného tlučhuby, který hloupě, infantilně, zbytečně a především ÚMYSLNĚ!! ničí řádně zaplacenou propagaci inzerentů, silně pobuřujícím výsměchem všem lidem, kteří včera, dnes i zítra stáli či budou stát před českou justicí!!

Tomu, že socialisté reprezentováni svým předsedou Bohuslavem Sobotkou a předsedou senátu Štěchem, ve svém populistickém zápalu, ještě nedávno nepohrdli ani holešovskými revolucionáři, se netřeba divit. Tato strana si stále ještě nese fierlingrovské geny. Co je však zarážející, že na podobnou populistickou notičku začínají hrát i politici údajně konzervativní a pravicové ODS? Takové veletoče totiž nesvědčí o příliš pevném, morálním a zásadovém ukotvení těchto politiků. Zdá se, že křesla a laciné politické body jsou přednější než principy a trpělivé vysvětlování, že trvání na nich přináší dlouhodobou stabilitu a prospěch pro všechny občany. A naopak účelová rezignace na tyto principy, dle toho kam zrovna mediální vítr fouká, vytváří podhoubí pro dlouhodobou kumulaci občanské frustrace a faktické nespravedlnosti.

Pokud politici ODS budou tímto způsobem nadále dělat holubník v hodnotách, které by měly být pravicové politice vlastní, nezbude konzervativnímu voličstvu brzy nic jiného, než se poohlédnout po nějaké jiné politické straně s principiálně a zásadově ukotvenými politiky!