Země Arabského jara - Libye, Egypt a Sýrie - poslední vývoj

Dramatizace vývoje v Libyi. Odsouzený Egypt je nám blíž než spojenecké Turecko. Tragický vývoj v Sýrii.

Libye se pořád není schopná vypořádat s násilím a vůli porevolučních milicí. K zemi dochází k zvýšenému násilí, které ale jasně ukazuje, že Libyjci nejsou s tímto stavem smířeni. Nespokojenost Libyjců se situací v zemi mobilizuje vládu, aby se snažila více zakročit proti tomuto bezpráví. Navíc se zdá, že trvající krize konečně donutila Západ, aby se vzpamatoval a Libyi více pomohl, protože je za tuto situaci spoluodpovědný. Francie a USA slíbily pomoc zemi vbudování státních ozbrojených složek, které by měly vytlačit milice. Doufejme tedy, že to bude stačit. Pokud ne měly by Západ Libyi podpořit ještě více.

Egypt jasně ukazuje, že se Arabské jaro může vyvíjet správným směrem, i když ten směr nemusí odpovídat současné představě Západních představitelů. Což však neznamená, že to není správné. Egypt zatočil s největší hrozbou pro stát, demokracii, svobodu a mír - s islamisty. Zakázal je podobně, jako Evropa po druhé světové válce zakázala nacismus a přesto se díky tomu stal terčem nespravedlivé kritiky ze Západu, což ho celkem pochopitelně nutí spolupracovat s Ruskem. Pokud se Egypt spojí s Ruskem a vykašle se na Západ, bude to jen vina Západu.

Díky svržení islamistů v Egyptě došlo k ukončení vznikající spolupráce Egypta s Iránem i Tureckem. Egypt a Turecko se dostaly do ostré diplomatické roztržky, protože islamizující Turecko se stále více zastává svržených islamistů. A tak jsme v situaci, kdy islamizující člen NATO a kandidát na vstup do EU za  podporu EU a některých zemí NATO, včetně USA kritizuje Egypt za jeho potírání islamistů. Přitom by Egypt je větší spojenec Západu než Turecko a mohl by být ještě větší, kdybychom akceptovali, že islamisté v Egyptě ohrožují tamní svobodu a tudíž stejně jako nacisté u nás nemají právo na politické svobody.

A tak se americký prezident Obama usmiřuje s Íránem, ale stále více se rozchází s Egyptem. Usmiřuje se s islamistickou zemí a rozchází se ze zemí sekulární, která potlačuje islamisty ohrožující svobodu a mír. Nikdy bych si nemysle, že se dožiju takové politiky USA.

Hlavně pasivita USA v Sýrii způsobila totální katastrofu této země. Sekulární povstalci jsou stále více marginalizováni a země se dělí na příznivce diktatury a radikálního islámu. To je přesně ten nejhorší vývoj v Sýrii. Sýrie opět ukazuje, že situace v Iráku, Afghánistánu nebo Libyi by byla špatná nebo ještě horší než teď i kdyby se tam Západ "nevměšoval" jako v Sýrii. Vměšování je jediný způsob jak zabránit takovým katastrofám jako probíhá v Sýrii.

Ví to například Izrael. Izrael při svém náletu koncem října, jak se ukázalo, nebombardoval žádné dodávky pro Hizballáh, ale normálně se pustil do Syrské protivzdušné obrany. Jakoby si připravoval pole pro volné působení letectva v zemi. Izrael bombardoval čistě vládní síly. Asad je pro něj nebezpečnější než povstalci. Byl to jasný úder proti syrské armádě.

Ale i přesto Izrael omezuje jako všechny západní země výdaje na obranu a zmenšuje svou armádu. Izraelci by to nikdy neudělali, kdyby si to nemohli dovolit. Raději by nejedli než, aby ohrozili svou bezpečnost. A přesto zmenšují armádu. Je to proto, že konvenční ohrožení země se jednoznačně snížilo. Nehrozí mu přímý pozemní útok ze žádného směru. A to je výsledek Arabského jara. Přes všechnu škarohlídskou kritiku změnilo definitivně strategickou situaci ve prospěch Izraele.