Ukrajinská současnost a evropská budoucnost

Ops! Separatisté to udělali zase. Ukrajina chce opustit Společenství nezávislých států. Německý ministr financí říká hlouposti. Co jsou evropské hodnoty. Nápad na způsob sjednocení Evropy.

Už to udělali zase. Zase unesli pozorovatele OBSE. Proč to pořád dělají? Jaký to má smysl? Morální a rozumová úroveň východoukrajinských teroristů stále více upadá. Zoufalá situace je nutí dělat zoufalé činy.

Porošenko vyhlásil, že Ukrajina chce vystoupit ze Společenství nezávislých států, což je organizace, která vznikla místo SSSR po jeho rozpadu. Tato organizace je v podstatě k ničemu, ale země, které se snaží o to, aby byly západní, v ní nejsou. Pobaltské republiky například. Je tedy logické, že Ukrajina nemá zájem. To bude opravdu skvělé, až se z Ukrajiny stane západní země. Logicky budeme více na západě, než jsme teď. Líbí se mi naše cesta na západ.

A doufám, že budeme na západ působit blahodárně, protože tam taky ztrácejí rozum. Patří k tomu vítězství anglických a francouzských polofašistů ve volbách do EU. Patří k tomu i politici jako je německý ministr financí, který řekl, že nevidí důvod pro zvýšení rozpočtu na obranu. Podle něj by mohlo zvyšování rozpočtu na obranu nebo vysílaní vojsk k východní hranici NATO vést k nedorozumění s Ruskem a prý by to 90% lidí považovalo za provokaci. Ať si pan ministr říká nesmysly, jaké chce, ale ať nemluví za lidi. Jeho odhad nálad obyvatelstva je totálně nesmyslný.

To je přesně prototyp opatrného evropského politika, kteří přivedli EU k všeobecné neoblíbenosti,  kromě toho, že vědomě ustupují Rusku, rovněž nevědomky pracují proti sjednocené Evropě. A je úplně jedno, že se označují za prounijní politiky. Samozřejmě, že Unie s takovými politiky v čele se mě ani trochu nelíbí.

Je potřeba EU změnit, aby byla postavena na těch skutečných evropských hodnotách. A pokud nevíte, které to jsou, je to snadné. Mír, svoboda a prosperita. Jak píše Pavel Kosorin jsou to i nádherná města, skvělé umění, inovativní firmy, sebevědomé, vzdělané a krásné ženy, solidarita s chudými a nemocnými, tvrdá práce i smysl pro humor. Máme krásnou přírodu stabilní měnu.

Evropa však poslední dobou i na pár věcí zapomněla. Tou nejdůležitější je schopnost umět se bránit. Umíme být tvrdí a nesmlouvaví ke spojencům, jako jsou třeba USA, protože víme, že nám od nich nic nehrozí. Ale neumíme se bránit kulturně -demografickému ohrožení z jihu. Nemáme na to, žádný rozumný recept, protože to, co je teď populární receptem, je nepřijatelné a nerozumné. Neumím se bránit ani vnějšímu ohrožení, například hrozbě Ruska. To je schopnost, kterou se musíme znovu umět naučit. Stejně jako se budeme muset znova naučit schopnosti vést válku, pokud je to nezbytné.  Z Evropy nikdy nebude nová velmoc, pokud se bude pořád spoléhat na USA. Spojenectví je dobré, ale spoléhat se je špatné.

Dokonce si myslím, že hledání této schopnosti by mohlo být motorem další integrace Evropy. Možná by byla Evropa silnější, kdyby měla jednotnou euroarmádu, jak navrhují mnozí. Vznik takovéto armády by jednak uspokojil lidi, kteří mají strach o Evropu, protože armáda půl miliardového kolosu by mohla být silnější než několik desítek malých armád. Euroarmáda by byla i efektivnější a stála by méně než desítky malých armád. I NATO by zefektivnilo, kdyby se počet členských subjektů zmenšil řekněme na dva, či tři - USA, Kanadu a EU.

A na šetření za armádu by mohli slyšet i voliči.

A proč by euroarmáda byla motorem integrace? Protože jednotná armáda je možná jen po té, co by byla sjednocená zahraniční politika jednotlivých zemí. Co by byla sjednocená rozpočtová pravidla pro obranu. Musely by sjednotit další právní normy. Musela by narůst důvěra mezi členskými zeměmi. A hlavně- řízení jednotné armády by nemohlo podléhat tak málo demokratické instituci jakou dnešní EU je. EU by se musela zdemokratizovat, federalizovat a více začít připomínat stát. Třeba USA.

Vznik euroarmády by Evropě jenom prospěl. Po všech stránkách. Už jen proto, že by Rusko získalo respekt vůči EU. Protože zatím je mu EU pro legraci.

Samozřejmě, že to je hudba daleké budoucnosti. Spíše scifi. Ale i cesta může být cíl.