Tálibán se drolí

Tálibán potvrzuje rozkol. O rozporech v Tálibánu a možnostech jednání s ním. Prý už nikdo neví, o co jde v Afghánistánu. Já to vím.

Mediální obraz Tálibánu jako silného hnutí, které směřuje k vítězství a diktuje si podmínky, za kterých NATO opustí Afghánistán, tedy jakéhosi afghánského Vietcongu dostává povážlivé trhliny.

Už i média typu Novinek.cz přiznávají, že část Tálibánu usiluje o mír s kábulskou vládou. Tálibán sám potvrdil masakr vůdců Tálibánu v Pákistánu, kteří chtěli vyjednávat s afghánskou vládou. Navíc jeden z vůdců Tálibánu, bývalý afghánský ministr financí Agha Jan Mutasin řekl, že "většina vedení je pro skončení bojů"a světe div se i to, že "jeden typ Tálibů věří, že cizinci problémy chtějí vyřešit" a že "Tálibánci chtějí islámský systém jako v jiných zemích"

Možná si řeknete "islámský systém"? A to má být to slavné vítězství západu? Jenže musíme si uvědomit, že  Afghánistán je islámská země. A islámský systém nebo třeba "islámská demokracie" v zemi panuje už od roku 2001. Věřím, že někteří lidé jdou při vysloven sousloví "islámské demokracie" do mdlob. Jenže, jak říkám, Afghánistán je islámská země a její obyvatelé jsou muslimové. Nemůže tedy čekat, že by se tam někdy ujala západní sekulární demokracie se stripbary, hamburgery a gayparadámi.

Můžeme řešit, jestli současné dění v islámském světě a pády tamějších diktátorů zvýšily sílu islamistů. I já bych se tomu chtěl věnovat, ale až někdy příště, protože to je na delší úvahu. Každopádně i multikulturní levice i protiislamská pravice musí uznat, že co se vlády islamistů týče, je současný režim pokrok. Ano na Blízkém východě a v okolí je spousta zemí, kde je převzetí moci islamistickými stranami krokem zpět. Ale to pro Afghánistán neplatí. Tam a je to logické, protože je to zaostalá a islámské země není žádná relevantní sekulární síla. Můžeme si vybrat mezi islamisty umírněnými, což je dnešní afghánská vláda a islamisty fanatickými, což je Tálibán. Můžeme diskutovat, jestli intervence v Iráku, Líbyii nebo případná v Sýrii dosazují k moci islamisty. Ale v Afghánistánu to neplatí. Tam stojí západ jednoznačně na straně ne nějakých ideálních demokratů, ale na straně těch, co chtějí menší zasahování náboženství do života lidí, proti těm, kteří chtějí to větší.

Možná si říkáte, jestli to není přehnané, tak dlouho bojovat kvůli drobným rozdílům, ale ty rozdíly nejsou drobné. Věřím, že pro někoho, kdo nesnáší islám je to prašť jako uhoď, ale já vidím podstatné rozdíly, za které stojí za to s Tálibánem bojovat.

Tálibanci se totiž neptají národa, jestli je chce nebo ne a prostě si snaží cestu k moci prostřílet. Afghánistán není ani pod Karzáím rájem žen a oázou tolerance, ale vláda ženy nekamenuje, neničí kulturní památky, nekoná hromadné popravy na stadionech a nenabízí svou zem jako základnu pro mezinárodní teroristy a násilné šiřitele islámu. I když neochotně a s podvody, vypisuje každé 4 roky volby. A není přesvědčena, že je její vláda zákonem Božím. Přestože to ženy mají v Afghánisitánu těžké i bez Tálibánu, jejich snaha o emancipaci je v rámci možnosti tolerována a vláda je nepronásleduje. Ve společnosti je svoboda slova, jsou tam možné i takové akce jako jsou třeba rockové koncerty. V Kábulu je možné koupit si i alkohol.

To už nevypadá jako nepodstatný rozdíl a pokud je Tálibán ochoten takovou formu islamismu akceptovat, je to legitimní partner k jednání. Klidně by se mohl zúčastnit voleb, klidně by mohl šířit svůj náboženský populismus a možná by měl i šanci sestavit vládu a nikdo by proti tomu nic neřekl. USA ani NATO by nezasáhly. Klidně může svou politiku orientovat na Irán nebo na Pákistán a ekonomiku na Čínu a nikdo nic neřekne.

A proč to teda Tálibán neudělá? Proč nesloží zbraně a nejde do voleb, když ho údajně afghánci milují? Odpověď je nasnadě. Protože se bojí, že by neuspěl.

Ale vraťme se k situaci. Tálibanci požadovali propuštění svých vůdců, kteří dlí na Guantanámu. Nechtěli ani, aby se mohli vrátit k nim, ale navrhovali, aby byli přesunuti do Kataru, kde by mohli "dožít" jakoby na "neutrální půdě". To mně nepřipadá, jako návrhy někoho, kdo si může diktovat podmínky. Přesto USA nevyhověly. Proč taky? V Guantanámu jsou kvůli spolupráci s Al Kajdou a je jasné, že USA nepropustí Tálibance spojené s terorem a Al Kajdou. To ukazuje, že USA nejsou v pozici někoho, kdo prosí Tálibán o mír, ale že situace je právě opačná.

Myslím si, že v Afghanistánu to dopadne mírně podobně jako v Severním Irsku. Zástupci katolické opozice mají podíl na místní vládě, ale Severní Irsko je stále součástí Britské monarchie. Britové neslaví den "bitvy, kdy porazili IRA" a ani nikdo nemluví o britském vítězství nad IRA. Přesto však Britové Severní Irsko neztratili a IRA nedosáhla jeho připojení k Irsku. Myslím si, že je velmi pravděpodobné, že Tálibán, tedy ta jeho část svolná k jednání, bude mít podíl na vládě nebo třeba na místní vládě, ale Afghánistán bude takový, jak byl "nastaven" v roce 2001. Svět si oddechne a nebude řešit, kdo tam vyhrál a prohrál.

Samozřejmě, to nemusí být tak jednoduché, protože je tu stále ta fanatická menšina Tálibánu, která je stále na koni. Včerejší vražda vyjednávače afghánské vlády s Tálibánem o tom svědčí. Fanatické křídlo Tálibánu, ale tak mimoděk přiznává, jak se bojí toho, že se Afghánci s velkou části jejich hnutí domluví.

Mimochodem, tato vražda byla provedena ne vojenským, ale "kriminálním" způsobem. Vrah byl jeden a použil pistoli s tlumičem. Nebylo to komando s Kalašnikovy. Taková vražda by se mohla stát třeba i v Praze. Také vzrůstající podíl ztrát způsobených Tálibánem zákeřnou palbou ze zálohy infiltrujícími tálibánskými agenty a útoky proti civilistům svědčí o tom, že se aktivity Tálibánu přesouvají z oblasti vojenské do oblasti kriminální. Tálibán tak sice může způsobit nepříjemné ztráty a rozsévat strach, znamená to však, že ztrácí kontrolu nad zbytkem afghánské populace, kde ji ještě měl.

Takže tato část Tálibánu zřejmě bude dělat problémy i po nějaké dohodě mezi vládou a většinou Tálibánu. Rovněž je tady síť Hakkání, která na nějakých jednáních nemá zájem a která řádí ve východním Afghánistánu a bude i nadále tvrdým oříškem. Každopádně, pokud se většina Tálibánu přidá na stranu vlády, bude to pro tyto fanatiky tvrdá rána, hlavně v zemi, kde se ozbrojené skupiny tradičně přiklánějí na stranu vítězů.