Stydím se za naší vládu a závidím Polsku tu její

Zmatené informace. Teroristické praktiky. Letecké incidenty. Ubohost současného Českého a Slovenského premiéra.

To, že se v jednu chvíli dovídáme o tom, jak Ukrajinci likvidují teroristy po stovkách a zároveň, že teroristé postupují a vyhánějí Ukrajince, není jen věcí propagandy. Domnívám se, že je reálné, že obě strany mají pravdu. Ukrajinci opravdu mohou drtit teroristy a ti mohou na jiném místě vyhánět Ukrajince.  Obě strany jsou stále ve stadiu zaujímaní pozic. Prostě hledají, kde se dá postupovat a kde to nejde. Likvidují výstupky fronty a enklávy nepřítele. Je to normální situace na začátku války. Bohužel na začátku. Takovýto vývoj svědčí o tom, že ten hlavní a nejkrvavější střet Ukrajinu ještě čeká. Až obě strany konsolidují své pozice a zjistí, že už není co obchvátit, tak dojde k rozhodujícímu střetu. Doufám, že ho Ukrajinci vyhrají.

 Doufám v to, protože přeji Ukrajině svobodu, ne, že bych fandil jako v případě nějakého utkání. Tohle není žádný sport, protože u toho umírají lidé, vojáci i civilisté, ženy i děti. Vina za to samozřejmě jednoznačně padá na stranu agresora- Putinova Ruska a jeho teroristů. Ti se stále více chovají, jako jejich islamističtí předchůdci. Například v Iráku se teroristi taky velmi rádi schovávali mezi civilisty. Východo ukrajinští teroristé ukazují, že patří do stejného kulturního okruhu. Budují si své pozice v obytných domech a školkách a ve Slavjansku mají umístěné velitelství v nemocnici. Podobně jako islamisté ve Fallúdži v roce 2004. A tak Ukrajinská armáda čelí stejným problémům jako Američané v Iráku. Je pod palbou z civilních objektů, a jakmile na ně zaútočí, tak ruské média hystericky řvou o bombardování civilistů. Nic nového pod sluncem.

Nejdojemnější je, že tito lidé považují svůj postup za normální a klidně ho přiznají. Vůbec je nanapadne, že by na to mohlo být něco špatně.

 V této souvislosti je zajímavá informace, že by měly USA Ukrajině poskytnout mimo obligátních neprůstřelných vest a nočního vidění i výcvikové instruktory. Výcvikový instruktoři z USA na Ukrajině, to by byl další posun ve směru větší pomoci této zkoušené zemi.  Ale nejsem si moc jistý, že Obama tak daleko zajde. Bohužel.

 Aniž by však Američané šli na Ukrajinu, střetávají se s Rusy takříkajíc z očí do očí. Ale ve vzduchu. Je hlášen klasický incident z klasických dob studené války. Dokonce i za použití stejných strojů. Ruský Su-27 prolétl jen 30 metrů před americkým výzvědným letounem RC-135 . Ruský pilot ukázal Američanům „břicho“. To znamená „prohlédněte si dobře, co mám za rakety.“  Je to jako ono známé gesto ruského trenéra z mistrovství světa v hokeji: „Podříznu tě.“ Nebo se to rovná spíš vytasení nože.

 Když už jsme u letadel, tak Američané poslali do Británie 3 strategické bombardéry B-52. Další scéna jak ze Studené války.

 Sobotka a sním Česko, se může vymlouvat, jak chce, ale stal se hrdinou ruských médií. A Česko taky. Ruská média se rozplývají nad tím, jak Sobotka odmítá Obamovu nabídku na posílení obrany. A s ním i celé Česko. Stáváme se antiamerickým ostrovem ve střední Evropě.  Jakpak se vám naše nová role líbí? Asi si ji zasloužíme, když to tak necháme.

 Sobotka může svá tvrzení relativizovat, jak chce, ale jeho vyjádření je samozřejmě slyšet mezi našimi spojenci. Česko jednoznačně vylučuje umístění amerických jednotek na svém území, referuje polský tisk jednoznačně.  Je to strašná katastrofa naší zahraniční politiky. Stáváme se narušiteli jednoty NATO, kazíme obraz jednotného postoje NATO vůči Rusku.  To se nám zase něco povedlo. Dělat si mezinárodní ostudu, na to jsme fakt borci.

 A tu hanbu nijak nezmírňuje ani ještě trapnější postoj slovenského premiéra Fica, který si dovolil srovnat posílení Američanů v Evropě s rokem 1968. To je opravdu nehoráznost. Ostudná a trapná. Tak se Česko a Slovensko zase sešlo. Tentokrát však na hanbě Evropy.

 Nezbývá než souhlasit s Miroslavem Kalouskem, který říká: „Stydím se za naší vládu a závidím Polsku tu její.“