Smrt ruských propagandistů

V Černém moři došlo k nehodě ruského vojenského dopravního letounu, při které zahynulo několik desítek členů souboru Alexandrovci. Je nutno oddělit lidskou tragédii od politického pozadí.

Tragická událost – letecká nehoda, totiž nemůže a nesmí ovlivnit pohled na soubor Alexandrovců, jehož podstata jako instituce je veskrze špatná.

Já osobně tento soubor jako instituci nesnáším a to nemůže žádná tragická nehoda změnit. V roce 2015 jsem byl nucen přetrpět jeho představení osobně, protože jsme tam s přáteli na protest vyvěsili vlajku EU a NATO. Nechápu, co se lidem může líbit na směsi propagandistických písní a zneužití ruského folklóru a populární hudby k propagaci ruské armády. K tomu si připojme ještě estrádní taneční vystoupení propojené trapným socialistickým humorem. Jednoduše řečeno, hnus.

Alexandrovci vznikli za Stalina a je to jeho propagandistická zbraň. Stalin byl odporný diktátor a vrah milionů lidí. Existují snad nějaké hudební soubory, které vznikly za Hitlera? Jediný rozdíl mezi pištci a bubeníky wehrmachtu a SS a Alexandrovci je ten, že Alexandrovci patří k armádě, která vyhrála válku. Ale morální rozdíl neexistuje.

Alexandrovci propagují a jsou součásti armády, která nás sice osvobodila, ale která nám rovněž přinesla novou totalitu. Alexandrovci propagují a jsou součásti armády, která nás posléze napadla a okupovala.

Věřil jsem v 90. letech, že jsou ochotní se tohoto morální balvanu zbavit, když vystupovali s finskými Leningrad Cowboys a předělávkami amerických rockových písní parodovali sami sebe. To je jediné období Alexandrovců, které stojí za poslech.

Jenže s Putinem se vrátili do starých kolejí a stali se znovu soundtrackem k ruskému imperialismu. Odporným způsobem se zhostili oslavy ruské okupace Krymu. Teď letěli zpívat a tančit na hrobech syrských civilistů v Aleppu, což je úplně to nejhnusnější, čeho se ve své smutné historii dopustili.

Chápu, že smrt velké části souboru je pro jejich příbuzné a známé a to i v České republice strašnou tragédií. Stejnou tragédií jsou však nikým téměř nekritizované zločiny, kterých se dopouští organizace, jejíž jsou součástí, ruská armáda v Sýrii.

Uznávám, akceptuji a rozumím pietě k lidem, kteří byli členové souboru, ale neakceptuji pietu, která by měla být k souboru jako instituci. Proto nerozumím nekrologům ve většině médií (čest výjimkám), které se tváří jako by znovu spadlo letadlo s kapelou Lynyrd Skynyrd. Naopak, navzdory této tragédii je potřeba si připomenout, co jsou Alexandrovci jako soubor zač.

A nejen to. Vzhledem k tomu, že se Rusové tváří, že soubor bude v nejbližší době obnoven a že se jeho avizované turné v ČR neruší, rád bych při této příležitosti oznámil, že já a mi přátelé aktivisté vyvineme veškeré úsilí proti jejich turné v Česku, ale taky budeme pranýřovat české hudebníky, které by s nimi chtěli vystupovat, organizátory a sponzory jejich turné, stejně jako jejich mediální partnery a po našem státě budeme chtít, aby jim neudělil vstupní víza a jejich turné tak neumožnil.

Opravdu nemám radost ze smrti tolika desítek lidí a ani nikomu nepřeji smrt. Tedy kromě tyranů, kteří mají na svědomí tisíce životů, jako je třeba Putin nebo Asad. Ale Alexandrovci jsou jenom Putinovi poskoci a poskoci si v tomto případě smrt za zločiny svých vůdců nezaslouží.  

Mně nevadilo, když Američané oslavovali smrt Bin Ládina nebo když většina Libyjců a Iráčanů oslavovali smrt Kaddáfího či Hussaina. Mám pro to pochopení. Byli to masoví vrazi.

Pro oslavu smrti Alexandrovců pochopení nemám, ti masoví vrazi nebyli. Ale svou činností napomáhají k uskutečňování zločinů svých chlebodárců a oslavují je. Proto nemám pochopení ani k truchlení nad souborem jako instituci. Naopak, přijde mi to odporné.