Loutkové divadlo české politiky

Pokus o definici české politické tragédie. Jeden vtipný citát. Policejní a vojenští profesionálové.

Myslím, že se mi pro sebe podařilo definovat tu českou tragédii. Teda za pomoci jiných.

Vede se nyní spor jestli tzv. Nečasův deal je korupce nebo není. Zastánci dealu tvrdí, že se to děje i v USA. Že podporovatelé prezidentského kandidáta, kteří mu přispívají na kampaň pak dostávají státní funkce. například posty velvyslanců. Ano, to se v USA děje, ale děje se to tam transparentně a otevřeně před zraky voličů. Jenže u nás to vypadá jinak. U nás mají všichni plná ústa politické ideologie a morálky. To v parlamentu a televizních debatách, zkrátka na veřejnosti. A v zákulisí poté uzavírají "dealy", které s ideologií ani morálkou ani racionálními argumenty nemají nic společného. Takhle se v česku dělá politika.

V devadesátých létech bylo zvykem, že oficiální "morálně ideologickou" politiku pro veřejnost a zákulisní „dealerství" státních funkcí a peněz dělali jedni a ti samí. Ve 21. století Česko molárně postoupilo a začalo bojovat s korupcí. Objevila se nová generace morálně čistých a nezkorumpovaných politiků typu Zemana, Topolánka a Nečase (ne prosím, nesmějte se mi a čtěte dále, má to pointu). V čem spočívala jejich čistota a morální bezúhonnost? Oni sou tzv. čistí, protože oni žádné špinavosti dělat nemusí. Na to mají své lidi. Zeman měl Šloufa. Topolánek Dalíka a nečas Nagyovou. Takže oni mohou bojovat proti korupci a jejich nohsledi pak skutečně řídí stát.

Je to takové loutkové divadlo. Akorát nevíme jestli Zeman, Topolánek a Nečas byli vodiči loutek Šloufa, Dalíka a Nagyové nebo to byli maňásci naposledy zmíněných.

Zkrátka v Česku se všichni tváři morálně bezúhonně, mají plná ústa argumentů a pravolevicových ideologických floskulí a tuto zemi ve skutečnosti řídí pomoci dealů. Ať tedy o zákonnosti nebo nezákonnosti dealu rozhodne nezávislý soud. Já však chci, abychom skončili s touto schizofrenií. Buď dealujme a netvařme se jako na křížové výpravě nebo dělejme to co říkáme. Je to snad zas tak moc?

Chci to o proto, že jsem přesvědčen, že občané jsou jako děti. Děti v tom smyslu, že ty když vidí špatný příklad svých rodičů, tak jej přebírají. To samé dělají občané ve vztahu k politikům. Jestli se vám zdá česká morálka v běžném životě, ve firmách, v rodinách, či mezi sousedy a známými špatná, tak vězte, že ryba smrdí od hlavy.

To o těch loutkách, na tu to myšlenku mě opět přivedl Ondřej Neff. A ani on si neodpustil citovat jakéhosi Jana Pilara s facebooku. Ale to co pan Pilar řekl je natolik trefné, že i já přeberu jeho citát od Ondřeje Neffa:

"Takže shrňme si to: prezident se na ruské ambasádě ožírá tak, že nedokáže stát. Ministr financí není schopen ani mluvit. Ministr zahraničí ani zůstat vzhůru. Sekretářka předsedy vlády řídí vojenské zpravodajství. Generálové armády ČR se bojí odporovat jedné úřednici a sledují manželku premiéra. Stát má rozvědku, která ani sama neví, že je sledována. Její velitelé netuší, že budou zatčeni, zatímco vůdci mafie to ví předem a dekují se na připravené jachty na Jadranu. Korupční síť se roztahuje po celé zemi a policie zabavuje stovky milionů a desítky kil zlata ukrytého v bankovních schránkách. Vládu k odstoupení vyzývá klinický psychopat, který sledoval, nahrával a uplácel všechny svoje poslance. Část sněmovny již úřaduje z vězení. Vedení opozice působí jako partička, která právě unikla z Bohnic, a budoucí vývoj státu oznamuje na facebooku prezidentova sotva zletilá dcera. Pro alespoň trochu reálné scénáře je Hollywood. Na všechno ostatní je tu česká politika.:)"

Když je řeč o Hollywoodu. Smějeme se americkým hrdinským filmům, ale při tom hledáme ty samé hrdiny, které ony opěvují v reálném životě. Česko by skutečně potřebovalo superhrdinu. Nebo aspoň Harveye Denta. Mnozí lidé se smějí tomu, že jiní lidé hledají naději v profesionálech jako je Lenka Bradáčová nebo Ivo Ištván. Podle mě to tak směšné není. Musíme přece věřit aspoň tomu, že se po dvaceti letech rodí v zemi určitá profesionální úroveň státních zástupců a policistů, kteří chtějí dělat to, za co jsou placeni. Ačkoliv nejsem bojovník se zlem, i mně uspokojuje možnost dělat dobře svou práci tak jako nic. Co je na tom špatného? A neuvěřitelného?

Ano, jsem si vědom, že taková očekávání budou dříve nebo později zklamaná a to je česká tragédie. Sotva se v Česku začne objevovat něco na co můžeme být hrdi, ukáže se, že to je jinak. Vždyť i jedni z aktéru současné kauzy, totiž příslušníci vojenské rozvědky byli považováni za elitu, která je na světové a špičkové úrovni. A jaká je jejich pověst dnes?

Snad je určitá naděje v tom, že podle státního zastupitelství se ředitel tajné služby pan Kovanda k celé věci postavil čelem, přiznal se a zachoval se jako "voják" a proto taky nebyl vzat do vazby.