Izrael, Německo a Indie

Izraelský ministr obrany řekl pravdu o Kerrym. Německo bude taky intervenovat? Indie - nová velmoc

Den po té, co jsem tady napsal kritiku motivů chování Obamovy administrativy vůči izraelsko-palestinské problematice na stejné téma promluvil i izraelský ministr obrany.  Nechci se chlubit, ale musím konstatovat, že jeho názor je téměř totožný. Jen s tím rozdílem, že já se pustil do Obamy, kdežto on spíš do Kerryho, ale spíš jde o politiku a přístup, nikoliv  o osoby.

Podle izraelského ministra se Kerry angažuje do celého problému "s pocitu mesiášství". A hlavně podle ministra Jaalona nejsou americké mírové návrhy příslibem ani míru, ani bezpečnosti  a jediný, kdo dělá vstřícné kroky, jako je propouštění vrahů, je Izrael. Ministr rovněž řekl, že nejlepší by bylo "aby Kerrymu už dali tu Nobelovou cenu a on tak nechal Izrael na pokoji.“

Mě Jaalanovy výroky přijdou celkem v pořádku a pravdivé, ale jak už to tak bývá, strhla se diplomatická mela a on se musel omluvit a své výroky mírnit. Každopádně jsem rád, že nejsem jediný, kdo si tohle o počínání současné americké administrativy myslí. A že si to myslí i docela mocní lidé.

V Německu se mluví o nabytých zkušenostech z opravdové války, které v Afghánistánu získala německá armáda. Němečtí politikové silně uvažují o větším zapojení Německa do světového dění. To znamená, že by Německo mělo více podpořit západní intervence než v minulosti a přímo se jich účastnit. Veřejné mínění sice tomu nakloněno není, ale to nemusí být zase taková tragédie. Může se totiž ukázat, že nespokojenost Němců s intervencí v Afghánistánu, která je nízká, se týká právě jen tohoto případu a že by v jiném případě Němci byli více vstřícní pomáhat ve světě. Navíc si musíme uvědomit, že výsledky intervence v Afghánistánu jsou hodnoceny po dvanáctileté mediální masáži, která přesvědčila i lidi, kteří se v problematici celkem orientují, že naše úspěchy jsou vlastně našimi prohrami. Ale tak to chodí. 1000 krát opakovaná… znáte to.

Pokud Vám nevoní vojenská angažovanost Německa na základě historických reminiscencí s naprosto jinými státy a režimy než je současné Německo nebo jste stále iracionálně alergičtí na USA, mám pro vás novou sexy mocnost.

Je jí Indie. Indie je největší demokratickou zemí světa. Přesto, že se ještě její politická kultura nedá se Západem srovnávat, protože takovým žebrákům v bombajských slumech nebo vesničanům uprostřed džungle, kde se život nezměnil ne po staletích, ale tisíciletích je společenský systém a velmocenství ukradeno. Modernizace země je úkol ještě na dlouhou dobu. Zpravovat miliardovou zemi demokraticky je nadlidský úkol a indická byrokracie připomíná tu rakousko-uherskou. Přesto je to však demokratická země, a přestože vychází z jiných tradic, než je západní křesťanství, má se západem mnoho společného.

V dobách studené války se Indie snažila o neutralitu, ale ne z ideologických důvodů, ale proto, aby se nedostala do vleku nějaké velmoci, aby se na ní nestala závislou. I nyní Indie uplatňuje nezávislou zahraniční politiku, která však nijak nekoliduje se zájmy západu. Udržuje si dobré vztahy s Ruskem, ale opět je to spíš proto, že Rusko a Indie nemají žádné zájmy, které jsou v rozporu.

Jaký je tady postavení Indie ve světové politice a proč je to ta "správná rodící se velmoc?" Jednak z důvodů soupeření s Pákistánem plně podporuje boj proti terorizmu. Není náhoda, že cílem jednoho z nejspektakulárnějších teroristických útoků, který definoval nové podoby teroristických hrozeb, byla indická Bombaj. Indie podporuje světové společenství v Afghánistánu. Stále více afghánských vojáků a policistů je cvičeno Indy. Dokonce by se dalo konstatovat, že Indii částečně nahrazuje odcházející NATO v zemi.

O boji proti terorismu a o intervencích západu na Blízkém východě informuje svobodný indický tisk v podobném duchu, jako je veden tento blog a i já jsem z indického tisku citoval informace, které západní média ignorují. Spojenectví Indie a USA se výrazně prohloubilo za prezidenta Bushe.

Další velmi důležitou věcí je, že Indie soupeří s Čínou. Indie Číně jasně ukazuje, že obrovskou heterogenní zemi, kterou Indie beze sporu je, lze spravovat demokraticky, což vyvrací názory, že demokracie v Číně by způsobila rozvrat. Indie modernizuje svou armádu včetně jaderných zbraní, aby se tak Číně vyrovnala i mocensky.

Samotná indická armáda navazuje britskou koloniální tradici a přebrala mnoho z britských tradic. Některé jsou dokonce hodně legrační. Jistě si ale vzpomenete, kolik se toho v médiích napsalo o první čínské letadlové lodi. Člověk měl pocit, že přestože USA jich mají 10, tak Číňané jsou největší frajeři na světě. No a Indie bez přílišných fanfár má letadlové lodi dvě a plánuje další 2. Letadlovou loď měla již od šedesátých let a již v roce 1971 ji bojově nasadila. Rovněž můžeme v médiích sledovat i ambiciózní indický kosmický program.

Přesto je Indie i zdrojem bezpečnostního rizika. Málo se o tom ví, ale v nitru poloostrova působí maoističtí partyzáni zvaní Naxalité. Jim podobní povstalci se před léty zmocnili vlády v Nepálu a působí dokonce i v Číně, protože tamní režim je všechno, jen ne ultralevicový.

Navzdory tomu, však Indii čeká velká budoucnost. Vzestup Indie však není zprávou špatnou, ale dobrou. Pro Asii i celý svět.

offline zdroj: Lukáš Visingr- Indie. Od rozovjové země k asijské velmoci. ATM 1/2014