Egypt, kmenová území, Nigérie, Írán

Mírně podezřelé volby v Egyptě. Velký rozkol v Talibánu. Pokračující posily pro pátrání v Nigérii. Happy in Teheran.

V Egyptě se konaly volby, které vyhrál maršál Sisí. Čím více se výsledek voleb blíží k 100%, tím jsou ty volby podezřelejší. Zprávy o nějakém masívním falšování voleb však nejsou. Samozřejmě, ale volby nebyly úplně košer. Například, když se zjistilo, že je nízká účast, tak byly prodlouženy.

Každopádně jakousi přibližnou vůli lidu vyjadřovaly. Drtivé vítězství maršála bylo způsobeno i tím, že nedovolil kandidovat hlavní opozici, tedy Muslimskému bratrstvu a že je v Egyptě opravdu oblíbený, protože značné části společnosti přináší naději na demokratickou, sekulární a stabilní budoucnost.

Jak již jsem mnohokrát napsal, eliminace příznivců Muslimského bratrstva z politického života není nic špatného a antidemokratického. Když můžou být v mnoha zemích zakázaní fašisté nebo komunisté, proč by nemohli i islamisté? Islamisté jsou evidentně antidemokratická opozice a tu je prostě dobré a povoleno potírat. Samozřejmě, že můžeme a musíme mít výhrady k způsobu, jakým se to děje. Například hromadné rozsudky smrti jsou naprosto nepřípustné.

Na Blízkém východě a v okolí nemá nikde demokracie na růžích ustláno a prosazuje se těžce. V Afghánistánu v boji proti ozbrojeným islamistům Talibán. V Iráku a Libyi je demokracie provázená nestabilitou a násilím a v Sýrii si jen těžce hledá cestu mezi vrstvami betonu diktatury a islamismu.

V Egyptě je jiná situace v tom, že prodemokratické síly zase sklouzávají k diktatuře. Ani zde to nemá demokracie snadné, ale jinak než v těch dříve jmenovaných zemích, ale princip je stejný. Potrvá to roky, ale lze doufat, že se prosadí.

Na Egyptu je dobré to, že tam není třeba vést žádnou zahraniční intervenci a že egyptská společnost prokazuje schopnost sama nalézt správnou míru své vlády. Kéž by ji to i nadále vydrželo. Je třeba jim držet palce doufat a sledovat jestli byly tyto volby přiblížením k demokracii nebo naopak oddálením. To, že nebyly košer, podle západních standardů zase není tak podstatné.

Egyptské volby byly tedy dobrá zpráva. Stejně jako jsou dobré zprávy informace o rozkolu v Talibánu, které přišly jen několik hodin po té, co Obama rozhodl o budoucnosti americké intervence v zemi. Talibán nebyl nikdy homogenní, ale nynější rozkol je větší než obvykle. A to musí každý rozumný člověk uvítat.

Stejně jako mini tažení za osvobození nigerijských dívek. Do této akce západní země stále posílají nějaké malé, ale významné posily. Naposledy to byl britský průzkumný letoun Sentinel.

Lidé se mně často ptají, co jsou ty západní hodnoty, o kterých tak často píšu. Je jich spousty, ale dám vám jednoduchý příklad. Existuje takový popový hit Happy. Lidi se do toho zbláznili a vznikla celosvětová mánie napodobující tanečníky v klipu k tomuto hitu. Je to prostě popová pitomost, ale lidí si točí videa a umísťují je na You tube. Mládež se prostě baví.

Chtěla se bavit i mládež v Iránu a natočili svou verzi „Happy in Teheran“. Bohužel, to je asi protimluv. Byli zatčeni a íránská televize vysílala reportáž o jejich „hanebném“ chování. Ty samé mladé Íránky, které tančily v evropském oblečení v klipu, pak musely vystoupit v televizi v hidžábu a omlouvat se za své „skandální chování“.

Pamatujete, jak bolševici v padesátých létech stíhali tanečníky rock´n´rollu? Prostě je to jen tanec, ale právě na takových prkotinách si ty nehorší diktatury leští svoje ego.