Egypt, Irák a Afghánistán

Ve světě se dějí i jiné věci než Sýrie. Proč  Sýrii podporuji Muslimské bratrstvo a v Egyptě ne. Mírný optimismus z Iráku a zajímavé věci z Afghánistánu.

Jak píšu v úvodu. Ve světě se dějí i jiné věci než Sýrie, ale v Sýrii se okrajově nevyhnu ani teď, protože hodlám chválit Egypt za likvidaci Muslimského bratrstva. Chtěl bych vysvětlit zdánlivý rozpor v tom, že v Egyptě se mně Muslimské bratrstvo nelíbí a v Sýrii ano.

Předně nepodporuji Muslimské bratrstvo v Sýrii, ale syrskou opozici, Syrskou osvobozeneckou armádu a politické hnutí proti Asadovi. Nikoliv Muslimské bratrstvo. Bohužel Muslimské bratrstvo byla ještě před vypuknutí povstání nejsilnější a nejorganizovanější opoziční silou v Sýrii a díky tomu má teď největší zastoupení v opozičních kruzích. Ale zdaleka ne výlučné.

Stejně tak tomu bylo i v Egyptě. Hlavní opozici tvořilo Muslimské bratrstvo a ostatní opoziční hnutí byla marginální. Po pádu Mubaraka však nastala v Egyptě pluralita, ukázalo se, že svobodu bez náboženského státu chce překvapující množství lidí. Egyptská armáda by nikdy nesvrhla muslimské bratrstvo, kdyby neměla dostatečnou podporu obyčejných lidí. Takže pluralita a svoboda nechala vyplynout sekulární příznivce svobody v Egyptě na povrch a v současnosti už nevládnou. V  ten samý vývoj doufám i v Sýrii.

Čili stručně. Líbí se mi likvidace Muslimského bratrstva v Egyptě a zároveň syrská opozice, kterou je Muslimské bratrstvo součástí, protože v Egyptě je mnoho lepších sil, kdežto v Sýrii nikdo lepší není. Je to jednoduché.

A protože Egypt není Sýrie, musí se nám ulevit, jak Egypt islamisty potírá. Islamismus jako hnutí snažící se o náboženskou totalitu je podle mě hnutí potlačující práva a svobody občanů stejně jako nacismus nebo komunismus a podle toho s ním tak může být zacházeno. Nedojímá mě tedy, že představitelé muslimského bratrstva v Egyptě znovu putují do vězení. A stanice Al Džazíra je pro mě šiřitel štvavé propagandy. Něco jako rasistické tiskoviny. Takže je docela bezva, že ji Egypt zakázal. Tahle ta stanice je prokazatelně propagandistická a lživá.

Podle OSN zahynulo v Iráku v srpnu 800 lidí o 800 více než by mělo, je to strašné číslo, ale v minulých měsících to bylo tisíc měsíčně, takže drobné zlepšení tu je. Důležitější ale je, že se zastavil nárůst. A kdyby se začala řešit situace v Sýrii, tak si buďte jistí, že se zlepší i situace v Iráku. Zase ta Sýrie…

"Talibánci zaútočily na základnu NATO a zapálily kamiony", hlásají česká média, zatímco západní píšou "Americké jednotky odrazily útok Talibanu, zabily všechny útočníky a to vše bez vlastních ztrát na životech. Jedinou škodou bylo pár zapálených kamionů." Vidíte ten rozdíl? Nikdo nelže, ale rozdíl je vidět. Každopádně důležitější je jiná věc. Přestože NATO snižuje počet vojáků v zemi, tak do Afghánistánu začínají přijíždět jiní vojáci. Z jedné země, která je větší a lidnatější než USA. Jsou to vojáci Indičtí. Afghánistán se sbližuje s Indií a to je dobře. Indie je demokratický země. Její veřejné mínění není tak citlivé na intervence a ztráty. Začátek je sice skromný, ale je to začátek. V Afghánistánu působí přes 200 členů elitní indické jednotky Indo-Tibetan Border Police commandos, kteří působí jako ochranka konzulátů a diplomatického personálu. Nyní Indie rozhodla jednotku posílit o dalších 80 členů.