Definice středu – úvod

Definice liberálního středu, jak jej chápu já, v období druhého výročí smrti Václava Havla. Nejprve menší úvod aneb „Málo bolo Havla“

Nejprve vysvětlení. K následující sérií článku jsem byl inspirován Václav Havlem a výročím jeho úmrtí. Když byl Václav Havel ještě živ, často jsem s ním nesouhlasil nebo jej ignoroval. Teď, když už není mezi námi, stále více vidím, jak se mé názory shodují nebo přibližují těm jeho.

V západních zemích bývá zvykem, že jsou politici, včetně prezidentů, během výkonu své funkce ostře kritizováni, znevažováni a karikováni, ale po skončení jejich politického období se většinou těší vážené úctě, která ještě více vzrůstá po jejich smrti, a stávají se legendami. Samozřejmě to neplatí 100% a svou legendárnost si musí politik zasloužit. Například takový Richard Nixon po své smrti idealizován nebyl.

U nás to je většinou naopak. Dobrým příkladem je Václav Havel. Počítaje od roku 1989, tedy když jsme se stali součásti normálního světa. Nejprve byl zbožšťován. Nebyl to však žádný nařízený kult osobnosti, jak dnes někteří tvrdí. Byl zkrátka populární mezi části obyvatelstva, tak jak je dnes třeba Obama. Jak šel čas, tak se samozřejmě ty hrany jeho piedestalu obrušovaly, stále více začal být považován za normálního politika. I to je přirozený vývoj a trend. Jeho kritici (až na výjimky) se však do něj pouštěli spíš tak nenápadně, v jinotajích se zdůrazňováním odlišností. Jakmile přestal být ve funkci, vypukla v Česku móda antihavlismu. Přesně opačně než na západě. A jakmile zemřel, tak si z něj spousta lidi udělalo terč, aby si dokázala, jak jsou správně levicoví nebo pravicoví. Nejoblíbenějšími českými sporty jsou brouking pytlíking u piva a kopání do mrtvol.

Já to však mám opačně. Během života Václava Havla jsem viděl především jeho chyby (o kterých jsem věděl), zatímco teď po jeho smrti začínám chápat, jaké to byly prkotiny a jak významný je jeho "život a dílo". Samozřejmě jdu přesně proti trendu české politické módy, ale čert to vem.

Proto jsem se v době, kdy si připomínáme Havlovo úmrtí a zase mají všichni potřebu se k němu vyjádřit, rozhodl sepsat vlastní definici politického středu, o kterém si myslím, že Havel byl představitelem. Nevím, jestli si toho už někdo všiml. Ale vzhledem k tomu, že byl Havel nenáviděn levičáky a kritizován socialisty a stejně tak kritizován a nenáviděn konzervativci a pravičáky, vychází mi s toho, že Havel byl střed. Drtivá většina Čechů se označí za zastánce středu, nebudou o sobě říkat ani, že jsou levice, ani pravice. A přesto každá středová strana ve volbách propadla. Občanské hnutí, ODA i Unie svobody.

A já vím proč. Protože, kdo je ve středu, musí o věcech přemýšlet a musí hledat tu správnou cestu. Musí jít proti proudu, musí věcem rozumět a musí říkat i nepopulární věci. Protože se neřídí žádnou ideologií. Být ve středu znamená vidět svět ve složitosti a komplexnosti a nepodléhat extrémům. Extrémy vykřikují svá hesla a jsou snadno pochopitelné a uchopitelné. Můžeme je milovat a nenávidět. Jsou to věci citu a ne rozumu. Střed je věc rozumu bez efektní ideologie a emocionálních proklamací, které dovedou rozdělit společnost až na hranu.

Přesto však poptávka po středu v politice neustále existuje. Středoví politici jsou však příliš mírní a příliš ponořeni do svých myšlenek, příliš pochybující, než aby někoho zaujali. Potřebujeme dynamické, až agresivní středové politiky, kteří jdou tvrdě za tím, co považují za správné. Pokud se nějaký takový politik najde, zapíše se do dějin. Pokud to stihne ještě dřív, než se naše země vrátí na východ Evropy. Havel takovým „fanatikem středu“ nebyl. On to totiž tak ve skutečnosti profesionální politik nebyl. Pokud se objeví politik s profesionální razancí, ale středovým (havlovským) přesvědčením může leccos změnit. Václav Havel tedy v tomhle ohledu ještě není mrtvý.

Být klidný a rozumný, pochybující a neustále hledající není moc sexy. Být rozzlobený levičák nebo konzervativní skeptik Vám zajistí mnohem větší úspěch.

Proto byl Havel kritizován zleva zprava. A proto jsem se já rozhodl právě v době výročí jeho smrti pokusit si definovat svůj pohled na střed. Protože se cítím příznivcem středu a tudíž i Václava Havla.

K tomu je potřeba uvést ještě jedno. Co je to ten střed? Něco mezi levicí a pravicí. Je to liberalismus? Není. Slovo liberál je chápáno různě. V USA je liberál někdo jiný než v ČR. Proto jsem zůstal u slova "střed", i když tak, jak chápu střed já, může být v něčem levicovější než levice a v něčem pravicovější než pravice.

Jak konkrétně se pokusím začít definovat (od) příště.