Bitva o vlajku

O vyvěšení vlajky na Hradě. O eurooptimismu, euroskepticismu, českoskepticismu, populismu a dalších ismech.

Vlajka EU na Pražském hradě. No a co? My Češi jsem experti na bratrovražedný boj a extrémistická prohlášení týkajících se bezvýznamných symbolů. Jak si můžete přečíst v mnoha médiích, vyvěšení vlajky EU nemá žádný faktický význam a vlající vlajka EU neukazuje nic o hodnotě lásky té které země k EU. Takže "Bitva o vlajku" je zase taková typicky česká zábava, která nás vzrušuje a odvádí pozornost od skutečných problémů.

Ale abych alibisticky nezakrýval svůj názor a tvářil se jako "neutrál"... Horoval jsem pro Schwarzenberga, příčilo se mi Zemanovo využití antiněmeckého populismu k vítězství a Zemanovo vítězství jsem přirovnal k posunutí Česka se Západu na Východ. Přesto se mě však Zemanův krok líbí. Tím, že zamával rudým, pardon modrým hadrem českým euroskeptikům před obličejem jasně ukázal, že EU ještě nekončí a že je stále spousta lidí, kteří myšlenku EU podporují a nehodlají se vzdát.

Musím říct, že patřím mezi ně. Aby bylo jasno, nesouhlasím s politickou korektností EU, s její ekonomickou ani zahraniční politikou... To však neznamená, že jsem proti sjednocené Evropě, jak se kdysi říkalo a už se neříká. Jsem stejný eurofederalista jako Zeman. Jsem proto, aby se EU integrovala ještě víc, ale ne proto, aby nám předepisovala žárovky a zakřivení banánů, ale proto, aby jsme se stali jejími faktickými občany a mohli její politiku ovlivňovat stejně jako tu politiku naší. Anebo to řeknu ještě jinak. V Česku taky není ekonomická ani politická situace dobrá. I v Česku je krize a máme opravdu velký problém s korupcí a zdá se, že tady není žádná politická strana, které by se dalo věřit. A přesto nepožaduji rozpuštění Česka nebo vystoupení mé čtvrti z republiky.

Tak mě napadlo nebylo by možná od věci založit nějaké Českoskeptické hnutí, které by parodovalo euroskeptiky.

Schvalovat naše problémy na EU, to je opravdu ten správný populismus a jak je vidět dopadá na úrodnou půdu. Když vypukla tahle velká ekonomická světová krize obával jsem se, že by to mohlo vyústit v nějaký nebezpečný populismus, jako byl bolševismus nebo fašismus. Nyní je jasné, který populismus to vyvolalo. Populistický euroskepticismus. Ten je plodem krize na začátku 21. století a tak taky vejde do historie.

Rád bych ovšem ihned dodal, že jsem daleký tomu, abych euroskepticismus přirovnával k fašismu nebo bolševismu. Podle mě mají společný jen mechanizmus vzniku. To je vše. Možná je to tím, že tahle krize není taková jako byly ty krize na začátku 20. století. Doba se přece jen změnil a hrany už nejsou tak ostré. Euroskeptici nejsou žádné antidemokratické zrůdy toužící po krvi, naopak většina z nich bere svůj euroskepticismus jako boj za větší svobodu a demokracii. Většiny euroskeptiků si vážím a souhlasím z 90% jejich názorů. Souhlasí s nimi v tom, že současná EU je špatná. Jen se s nimi rozcházím v tom, že oni chtějí z EU vystoupit nebo ji rozpustit a já si myslím, že bychom ji měli změnit.  A přestože jejich proud nazývám populistickým, neznamená to, že populismus je vždy zavrženíhodný. Euroskeptické myšlenky tady byly vždy a dlouho před krizí, ale popularitu však díky ní nalezly mezi velkou části obyvatelstva, proto mluvím o euroskepsi jako o produktu této krize.

Jak vidíte můj postoj k euroskeptikům je vstřícný, nijak extrémní a plný úcty. Proto mi vadí lidi typu Hájka, kteří neváhají EU přirovnávat k Třetí říši a eurooptimisty ke kolaborantům. To je skutečně nechutné a nehorázné a není to jen nespravedlivé k EU a eurooptimistům, ale je to i znevažování zločinů nacistů a utrpení jejich obětí. A vím dobře, že takový není jen Hájek.