4 dny s US ARMY - osobní svědectví - 1. Díl

Dovolte, abych naplnil podstatu blogu a popsal svůj osobní zážitek z vítání Dragoon ride. Zúčastnění jistě potvrdí, že tolik pozitivní energie jsme už dlouho nezažili.

Ta pozitivní energie pramenila jednak s pocitu sounáležitosti k západní svobodné civilizaci, kde se lidé mají dobře. Přenesla se na nás s usměvavých a milých amerických vojáků. Kdybych nebyl na místě a nezažil to na vlastní oči, myslel bych si, že milý a usměvavý americký voják jako z náborového plakátu je propaganda. Není vážení přátelé. To je realita.

A hlavně se na nás přenesla z nás samotných vzájemně. Tolik Čechů s dobrou náladou, s hrdostí a s jasným vědomím co chtějí, jsem za poslední 4 dny potkal více než za zbytek života.

Začalo to v sobotu na Václavském náměstí. Striktně vzato se nesluší v demokratické zemi jít rušit nějaké shromáždění, ale touha lidí nenechat být ostudu, kterou nám vyvadilovci a komunisté chtěli připravit svým protestem na Václavském náměstí, se prostě nedala potlačit. A tak bylo nutné jít.

Dovolte mi, abych ještě dodal, že všech akcí jsem se účastnil jako člen Pražského Majdan se svými přáteli s této organizace a jejími sympatizanty.

Vyvadilovci byli u koně a tvořili tam smutnou skupinku 20ti lidí. Těmi ani nestálo za to se zabývat. Komunisté byli uprostřed Václaváku a několik set jich tam bylo. Vzápětí však byli oklopeni americkými vlajkami. Vlajkami NATO, EU, Česka Ukrajiny a Pražského Majdanu. Pěkně je to namíchlo a došlo na mnohé hádky a vzájemně pokřikování. Mise byla splněna, komunisté byli naštvaní.

Poté jsme se přemístili na Náměstí Míru, kde proběhla demonstrace skupiny PRO  KONVOJ, jejíž je Pražský Majdan nedílnou součástí. Zde opět musím podotknout, že jsme se podíleli na organizaci a plánování celého toho vítání a jsme na to řádně hrdi.

Na Náměstí Míru zaznělo mnoho chytrých slov od chytrých lidí a byla to povedena akce, která se početně vyrovnala akci komunistické. Byl tam například Štětina, Schwarzenberg, přečetla si zdravice Tomáš Halíka. Svou výzvu přečetl Bohumil Doležal a sklidil za ní mohutná potlesk. Prostě povedená akce.

Ale o obou výše zmíněných akcí jistě víte z médií. Málo se však psala o tom, co pak následovalo. Když shromáždění na Míráku skončilo, rozšířila se zpráva, že jacísi nacionalisté míří demonstrovat na americkou ambasádu. Lidé se zcela spontánně rozhodli jít před ambasádu a Ameriku podpořit. Tramvaji se tam přemístilo asi 100 lidí. Když pak přišla skupinka oněch 50ti neonacistů a Přátel Ruska byli docela překvapeni, že na ně čeká 2x více lidí. Začátek byl docela ostrý, obě skupiny na sebe navzájem skandovaly a překřikovaly se a ve vzduchu byla cítit agrese, protože oněch 50 byli samí mladí lidé, žádní komunističtí důchodci a byli hezky nabuzení.

Bohužel naše shromáždění bylo spontánní, takže podle zákona jsme to jejich nemohli rušit a tak jsme museli být s ticha a poslouchat jejich lži a nesmysly. Když se však podíváte na fotografie z akce, uvidíte na jejich straně samou nenávist, kdežto na naší straně úsměvy a dobrou náladu. Myslím, že jsme jim to nenásilně, ale hezky nandali.

V neděli jsme se s několika kamarády a lidmi z Pražského Majdanu vydali na Sever Čech vítat Američany. Plán se po cestě několikrát změnil, takže jsme nakonec skončili v Harrachově. Jak známo, tam Američané nakonec dorazili nejpozději. Strávili jsme tam dost studený v den v té nejhorší zimě a hustém dešti. Někteří lidé to vzdali, ale ti skalní tam zůstali až do večera. Nadšenců zůstalo spousty a už tam jsme pochopil, že se něco děje. Když jsme se blížili serpentýnami k Harrachovu, cesty už byly obsazené lidmi s americkými vlajkami. Dokonce auto dobrovolných hasičů s americkými vlajkami jsme potkali. Čekající lidé byli skvělí. Jsme rád, že jsem byl s těmi, kteří v neděli změnili Českou republiku.

Ano, byla tam i skupinka komunistů v čele s komunistickým bachařem Vondruškou souzeným za bití lidí. Měli nějaké velké antinatovské transparenty a plato vajíček. Měli rudou vlajku se srpem a kladivem.

Lidé jim hlasitě projevovali svou nevoli. Tito komunisté jsou zvyklí, že každý raději mlčí a nechává je na pokoji, ale tentokrát to bylo jiné. Stáli se terčem kritiky, nadávek i posměchu davu. Rudá vlajka zmizela a vajíčka též. Považovali jsme za věc cti zakrýt jejich transparenty našimi americkými vlajkami, což jsme při příjezdu Američanů dělali. Ostudu jsme nemohli připustit.

Po mnoha hodinách čekání jsme se dočkali a já poprvé v životě spatřil na živo americkou vojenskou kolonu. Američané mávali a ukazovali si na nás. Chvali se jako správní šoumeni. Zřejmě už měli zprávy, že je Češi vítají nebo byli zvyklí z Polska. I když jsme několik hodin mokli a průjezd netrval ani minutu, stálo to za to. A tak jsme si počkali ještě na jeden konvoj.

Do Prahy jsme se vrátili až pozdě v noci.

Pokračování příště…