Pražské městské policii s láskou

Pražská městská policie se dlouhodobě setkává s nedůvěrou veřejnosti. Není se co divit, vždyť články o nepoužívaném vznášedle, třech hummerech - prý používaných a předražených nožích na pověsti nepřidají. O úzké spolupráci městské policie a odtahové služby už bylo natočeno pár úsměvných reportáží, zábavných pouze pro ty, kterých se to netýkalo.

Minulý týden se odehrál konflikt mezi městskými strážníky a mužem, který se zastal ženy na ulici. Případ se vyšetřuje, ale už od začátku zde máme protichůdná svědectví. Žena tvrdí, že byl napaden muž, který se jí zastal. Strážníci říkají opak, pochopitelně. Shodou okolností je onen muž Roman Týc, který v Praze u semaforů vyměňoval tradiční panáčky za odvázanější figurky. (Týc škodu zaplatil, ale pokutu odmítl zaplatit, a tak skončil ve vězení.)

Není to tak dávno, co soud musel řešit podobný případ. Tentokrát to byl muž, který se zastal Romů: došlo k potyčce mezi ním a městským strážníkem. Strážník vyhledal ošetření a lékař mu vystavil neschopenku na několik týdnů. U soudu rozhodli, že muž napadl veřejného činitele. Shodou okolností muž, který se zastal Romů se jmenuje John Bok, právník, chartista a zakladatel spolku na podporu nezávislé justice Šalamoun. Za napadení dostal podmínku.

Moje vlastní zkušenost se strážníky je také celkem čerstvá. Na metru Křižíkova sbírám podpisy pod petici proti stavbě radnice a obchodního centra na Praze 8. Se stánkem stojím ve vestibulu metra. Po nějaké době přicházejí strážníci. Zdravíme se a ptám se: „Jak se má pan Kotrouš?“ To je šéf městské policie, v té době ve vazbě. Uznávám, že ptát se na Kotrouše jeho podřízených, nebyl dobrý začátek. Však také chlapci neměli náladu na vtípky a hned chtěli občanku. Překvapuje mě jejich neznalost zákona: chtějí povolení k záboru, ale u petic žádné povolení není třeba. Kolem nás se začínají shlukovat lidé, elegantní mladá žena přichází podepsat petici. Strážníci koukají. „Proč ho nenecháte na pokoji?“ zastal se mě muž středního věku: „Kdybyste se tady raději starali o ta auta.“ Muži, který se mě zastává, dávám vizitku, aby se mně ozval. Je to absurdní situace. Strážci zákona mě buzerují – kontrolují doklady a já nabízím pomoc člověkovi, kterému by oni měli pomáhat…

Pražští městští strážníci nějak nápadně často figurují u případů, které končí napadením veřejného činitele. Čas od času se objeví úvaha, zda by Pražská městská policie neměla být rozpuštěna. Zbytečné vznášedlo i hummery jsou placeny z obecních peněz, stejně tak i předražené nože strážníků. Šéf Kotrouš byl propuštěn z vazby. U podivných nákupů nebyl však pouze pan Kotrouš, měl kolem sebe lidi, kteří s ním souhlasili a přikyvovali. Rozpustit městskou policii, nerozpustit městskou policii? Především zastavit vypouštění rybníku podivnými nákupy a poučit strážníky, že buzerovat a otravovat mají feťáky, dealery, vandaly a ne obyčejné lidi.