To, že jste paranoidní, neznamená, že vás nesledují. Tento známý citát koluje světem v různých obměnách a je připisován Woodymu Allenovi. Ne náhodou jsem si na něj vzpomněl na únorové schůzi zastupitelstva Prahy 8.
Dějství první: Starobohnické vánoční těšení
Je poslední adventní neděle, stojím se stánkem s peticí proti stavbě radnice a obchodního domu v Praze 8 na předvánočním trhu. Před několika hodinami zemřel Václav Havel, bavím se s návštěvníky, mnozí podepisují petici nebo si vezmou letáček, aby vše v klidu „nastudovali“. V jeden moment mě fotí muž s profesionálním fotoaparátem. Volám na něj, chci si od něj vzít kontakt a třeba získat pěkné fotky. Naivně. Muž mizí v davu. Ještě došlo k jednomu setkání, starosta městské části se zastavuje u petice a říká mi: „Vy jste zde jediný, kdo nepochopil, že čtvrtá adventní neděle má sloužit k meditativnímu zastavení.“ „Už jste byl dnes na mši?,“ ptám se ho. Starosta beze slova odchází a nemůže slyšet mou odpověď: „Sorry, já také ne.“ Nejsem ale jediný, kdo nepochopil adventní meditaci, na podiu hraje kapela „…pejsku náš co děláš…“ v jazzové úpravě.
Dějství druhé: Tramvajová zastávka Palmovka
Stojím na Palmovce, naproti je policejní stanice. Za chvíli začíná v tzv. bílém domě schůze zastupitelstva Prahy 8. Rozhlížím se kolem sebe, přede mnou stojí muž. Někoho mi připomíná. Kde jsem ho viděl. Ano, to je ten chlapík, co mě fotil v Bohnicích. Vytahuji mobil, hraji si s ním a mířím fotoaparátem na muže. James Bond ze mě asi nebude. Muž to vidí a dává se do pohybu, mizí z mého zorného úhlu, posléze ke mně přistoupí zezadu, klade mi pěst na rameno a důrazně říká: „Žádné focení.“ Kolem jede policejní vůz. Přijíždí tramvaj, nastupujeme, vystupujeme na další stanici a oba míříme na schůzi zastupitelstva.
Dějství třetí: Schůze zastupitelstva – přestávka.
Sál je poloprázdný. Muž, který mě fotil v Bohnicích, je skutečně fotograf, z bezprostřední blízkosti fotí i starostu. Sedím v poslední řadě se známou od zelených. Sedíme vzadu a klábosíme. Fotograf sedí kousek před námi. Najednou se dívám, opět mě fotí. Tentokrát vytahuji skutečný fotoaparát a schválně si ho jdu vyfotit. Když může fotit on mě, proč bych nemohl fotit já jeho? Logické ne? Muž je ale nějaký plachý, zakrývá si tvář, asi není fotogenický. Říkám mu na rovinu: „Když můžete fotit vy mě, proč bych já nefotil vás?“ Muž mě posílá do prdele. Vyzývám ho, aby to řekl po přestávce do mikrofonu. Příspěvek by se mohl nazvat: Využití policejních metod v boji s nepohodlnými občany a opozicí na zastupitelstvu Prahy 8
Dějství čtvrté: Schůze zastupitelstva
Procházím uličkou vedle stolku, kde sedí členové z návrhové komise. Přede mnou se náhle jeden muž vykloní celým trupem do uličky. V uličce stojí další člověk. Pouze mrštnost získaná na mnoha hodinách juda a taichi zabrání kolizi, při které bych ho asi shodil ze židle. Shoda náhod? Paranoia? To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že se vám na schůzi nějaký zastupitel nesloží k nohám.
Finále a závěrem:
Před schůzí zastupitelstva opakovaně volá žena, nadává na radnici a vyzvídá, co budeme dělat na zastupitelstvu. (Občas tam pořádáme nějaký happening, aby radní nepropadli přílišnému sebeuspokojení.) To, že jste paranoidní, neznamená, že vás nesledují, říká Woody Allen. To, že jste paranoidní, neznamená, že vám někdo nerozbije okno u auta či bytu. To, že jste paranoidní, neznamená, že si na vás nepočkají. To, že jste v opozici na Praze 8, znamená, že si vás nafotí…
Autor je člen KDU-ČSL na Praze 8.
