„Občanská výchova, americké dějiny a hodnoty pomalu mizí ze školních osnov, mnohým školám činí potíže udržet základní pořádek a zabránit násilí ve třídách, natož aby utvářely charakter svých žáků a studentů podle běžných kulturních vzorců. Po školách se často chce, aby suplovaly za rodiče, kteří nedokázali poskytnout svým potomkům přiměřený sociální kapitál a nezvládají jejich výchovu,“ píše Francis Fukuyama ve svém stěžejním díle Velký rozvrat (str. 270).
Na našich základních a středních školách není situace zdaleka tak dramatická, jak ji popisuje Fukuyama. A v Americe to také není tak strašné, nedávno jsem se setkal s dvěma středoškoláky, kteří se vrátili nadšení z ročního studijního pobytu v USA. Obdivovali péči učitelů a pestrý program po celý den.
V jednom z posledních mezinárodních srovnávacích testů znalostí žáků se výsledky našich dětí zhoršily, odborníci a novináři začali uvažovat o důvodech zhoršení. Jedním z faktorů, které snižují úspěch žáka ve škole je jeho nepřítomnost v hodinách a o tomto důvodu se příliš nepíše, přitom mnohé české střední školy zápasí s vysokou absencí svých studentů. Jistě by bylo ideální mít studenty, kteří prahnou po vzdělání a využijí každou školní hodinu. Jistě by bylo ideální mít pouze učitele, tak zajímavé a kreativní, že žáci chodí do školy i se zvýšenou teplotou. Bohužel nežijeme v ideálním světě, studenti se občas chtějí ulít a občas potřebujína brigádu. No, a učitelé také nejsou bez chyb.
Absencím studentů ovšem napomáhá velmi liberální způsob omluvenek. Studenti starší osmnácti let si mohou psát omluvenky sami. Pokud stejně „starý“ mladý člověk nastoupí do zaměstnání a je nemocný, musí se prokázat neschopenkou a za první tři dny neschopnosti nedostane ani korunu. Plnoletý středoškolák si napíše omluvenku a nehrozí mu žádná sankce a toto je problém, který autoři zákona nedomysleli.
Dnešní středoškoláci spěchají do světa dospělých, a myslí si, že je čeká nezávislost a svoboda. Nic nového pod sluncem, naše generace chtěla to samé a předchozí nebyla jiná. Na začátku tohoto školního roku jsme v jiné situaci než před rokem či pěti. Kolem nás se skloňují slova jako krize, schodek státního rozpočtu, a některých z nás se to dokonce týká. Je tedy dobré připomenout sobě i studentům, že nezávislost a svoboda vyžaduje odpovědnost a disciplínu, pro studenty to začíná obyčejným chozením do někdy nudné školy a pro nás starší nutnost nežít na dluh.
