Vstávám chvíli po šesté. U otevřeného okna popíjím silnou kávu a dívám se do učebnic a poznámek. Po několika letech učení je moje příprava celkem rychlá. Na kartičky píši slovíčka. Sbalím učebnice, CD a nesmím zapomenout na výkazy k podpisu.
Po sedmé hodině vyrážím na metro, chodím pěšky, je to příjemná procházka a vždy mě probudí. Dnes jedu až na Chodov. Hodina začíná obligátní kávou a omluvou studentů, že na domácí úkol nebyl čas. Začínáme kartičkami se slovíčky, pak cvičení, ještě poslech a tady to nějak skřípe. Nahrávku pouštím několikrát a studenti napínají uši. Dnes mám jen jednu šedesátku, po hodině výuky vycházím mezi prosklené budovy moderního areálu. Proti mně se valí dav z metra, jsou v něm kravaťáci i neformálně oblečení muži a elegantní ženy se sluchátky. Připadám si jak ve filmu The Truman show, stejní lidé jdou ve stejnou dobu do práce, mně padla. Ve školním roce přebíhám učit na „svou“ střední školu, nyní jsou prázdniny, a tak jedu domů.
Vítám se s přítelkyní, prohodíme několik větiček francouzsky a dám si snídani, je deset hodin. Zapínám počítač, prolétnu zprávy a napíši pár mailů. Hodně času zabere práce pro společenství vlastníků. Náš dům má pouze dvacet dva jednotek a má zaplatit zálohovou fakturu za vodu 60 000,- Kč to je fakt hodně, vypadá to, že někomu protéká pořádně záchod nebo si vybudoval bazén, už abychom měli vodoměry. Správcovská firma píše: „Zaplaťte, vodárny Vám mohou zastavit vodu, už se to stalo.“ Vzpomínám na všechny živnostníky a malé firmy, které jsou rádi, když dostanou zaplaceno včas a o zálohových fakturách se jim může jenom zdát.
Přítelkyně mě zve k obědu, rychle se najíme, já už jsem trochu nervózní. Ve dvě hodiny mám být na Palmovce, dnes začínáme dělat anketu o stavbě na Palmovce. Ve dvě se setkávám se studentem Ondrou – brigádníkem, dávám mu dotazníky, tričko, podložku a vysvětluji mu vše potřebné. Na chvíli mě přepadá pocit marnosti a trapnosti, má to vůbec smysl? Stavbu obchoďáku s radnicí či radnice s obchoďákem už rozhodli před volbami o jeden hlas. „Dobrý den, máte chvilku, mohu se vás zeptat, co si myslíte o stavbě radnice a obchodního centra na Palmovce?“ V dotazníku máme pět otázek, ne všichni respondenti vydrží až do páté otázky, někteří utečou do tramvaje. Po několika „Nechci,“ „Nemám čas, nezlobte se,“ jsem se přistihl, že dotazníkem zakrývám logo KDU-ČSL na tričku. Získat ochotného respondenta není tak jednoduché. Dostaví se však i ocenění: „Ta anketa je fakt dobrá, je fajn, že se na to ptáte,“ říká mladá maminka. Někteří se začnou bavit o politice. „Jestli se dostanete do parlamentu, nenechte nás zdechnout hlady. Všechno je dražší a dražší,“ říká muž středního věku. Zdechnout hlady, že by to začínalo být tak dramatické?
Po čtvrté hodině končíme, pro dnešek to stačilo, budeme pokračovat příště. „Hodně lidí je proti stavbě,“ říká Ondra. „Hm, u mě to bylo podobné, ale ještě je brzy dělat závěry.“ Loučíme se.
Večer máme návštěvu, jedu vyzvednout paní Jarmilu, samozřejmě že na Palmovku. Známe se z Paříže, hovor se točí kolem společných přátel a její práce ve farnosti ve 14. obvodě, vše zaléváme výborným červeným. Návštěva odešla, jdeme spát. „Dnes budeš spát s KDU,“ tulí se ke mně přítelkyně v tričku s nápisem KDU-ČSL, To lepší v nás. „A ty se svobodnou Barmou,“ odpovídám v tričku s nápisem Free Burma.
Tomáš Pavlů, Palmovka, Praha, srpen 2011
