Stínová moc Roberta Kaliňáka: muž, který přežil všechny krize slovenské politiky

Robert Kaliňák je fenomén slovenské politiky. Muž, který přežil všechny skandály, využil systém, aby jej ovládl, a dokázal se vrátit v okamžiku, kdy se zdálo, že jeho éra skončila. Symbol moci, která neumí zmizet.

V dějinách slovenské politiky se jen málokteré jméno objevuje s takovou pravidelností jako jméno Roberta Kaliňáka. Je to postava, která se dokázala udržet u moci téměř dvě desetiletí – ne proto, že by byla nepostradatelná, ale proto, že dokonale pochopila mechanismy, které moc udržují.

Jako politolog sleduji kariéru Kaliňáka s jistým akademickým zájmem: představuje totiž učebnicový příklad „mocenské elasticity“. Tento pojem označuje schopnost politického aktéra přežít krize, skandály i systémové změny tím, že se adaptuje, ale nikdy neztrácí vliv.

Od právníka ke stratégovi moci

Robert Kaliňák se narodil v roce 1971 v Bratislavě a vystudoval právo na Univerzitě Komenského. Tato skutečnost není jen biografickým detailem – právní vzdělání se stalo jeho základním nástrojem v politické praxi. Znalost systému umožňuje nejen jej používat, ale i ohýbat.

Když v roce 1999 vznikla strana SMER-SD, Kaliňák stál hned vedle Roberta Fica. Od té doby tvoří nerozlučnou dvojici: Fico je tváří, Kaliňák mozkem. Nebo, jak říkají někteří kolegové novináři – „šedou eminencí“, která tahá za nitky, když reflektory zhasnou.

Ministerstvo vnitra: Moc vidět vše

Jeho první ministerský post – ministr vnitra v roce 2006 – mu dal přístup k tomu, co se v teorii moci označuje jako „informační převaha“. Věděl, kdo s kým komunikuje, jak se vyvíjejí vyšetřování, a především – kdo se může stát hrozbou.

Když ztratil funkci, nikdy neodešel. Jen čekal. A když se vrátil, systém, který pomáhal budovat, ho přijal zpět jako svého architekta.

Stíny skandálů

Jméno Kaliňáka se opakovaně objevovalo v kontextu kauz, které otřásly slovenskou společností – od aféry Bašternák po vyšetřování vraždy novináře Jána Kuciaka.

Podle uniklých zpráv z aplikace Threema měl být Kaliňák v kontaktu s podnikatelem Marianem Kočnerem, hlavním podezřelým z objednání vraždy. Přímé důkazy nikdy nebyly prokázány, ale symbolický význam těchto souvislostí byl zřejmý: vznikl obraz politika, jehož vliv přesahuje formální instituce.

Po vraždě Kuciaka v roce 2018 Slovensko zažilo největší občanské protesty od roku 1989. Transparenty „Kaliňák, odstúp!“ zaplnily bratislavské náměstí. A on skutečně odstoupil – jen proto, aby se o pět let později vrátil.

Systém, který chrání své tvůrce

Případy Bašternák a Očistec ukázaly, jak hluboko prorůstají vazby mezi politikou, byznysem a policií. Ve druhém z nich byl Kaliňák v roce 2022 dokonce krátce ve vazbě – obviněn z vytvoření organizované skupiny, která měla „zajistit politické krytí“ pro vysoce postavené úředníky.

Soud ho však propustil a obvinění byla zrušena. Důvod? Procesní chyby. Tedy – chyby, které se v autoritářsky inklinujících systémech objevují přesně ve chvíli, kdy je to nejpotřebnější.

Z vědeckého hlediska to není překvapení. Politologická teorie nazývá tento fenomén „selektivní spravedlností“ – situací, kdy právo existuje, ale jeho aplikace závisí na pozici jednotlivce v mocenské hierarchii.

Návrat do vlády: nový obor, staré metody

Rok 2023 přinesl jeho politickou reinkarnaci. Stal se ministrem obrany. A přestože se zdá, že armáda má s policií jen málo společného, v realitě jde opět o přístup ke kontraktům, penězům a vlivu.

Zbrojní výroba na Slovensku prudce vzrostla. Státní podnik KONŠTRUKTA-DEFENCE i soukromá MSM GROUP (napojená na českého podnikatele Michala Strnada) profitovaly z kontraktů. Podle slovenských médií má Kaliňák s rodinou Strnadů úzké vztahy – důkazy chybí, ale důvěra veřejnosti mizí.

Tento mechanismus „formální legality – faktické netransparentnosti“ je klasickým rysem postsovětských demokracií, kde privatizace státu probíhá pod rouškou zákonnosti.

Symbol epochy

V roce 2023 byla jeho trestní kauza znovu uzavřena, díky kontroverznímu paragrafu 363 trestního řádu. Ten umožňuje generálnímu prokurátorovi zastavit vyšetřování, i když policie má důkazy. Občanské iniciativy to výstižně označují jako „licenci na beztrestnost“.

A tak se Kaliňák znovu usmívá z obrazovek, jako by se nic nestalo. A možná má pravdu. Protože v systému, kde se moc stala cílem, nikoliv prostředkem, se trestá jen ten, kdo přestane být užitečný.

Reflexe

Robert Kaliňák není jen politik. Je ztělesněním mocenské struktury, která se neustále obnovuje a adaptuje. V tomto smyslu je jeho kariéra fascinujícím materiálem pro studium tranzitivních demokracií.

Když odešel v roce 2018, společnost věřila, že nastává nová éra. Když se vrátil, věřila, že „pevná ruka“ je znovu potřebná. Dvě víry, jeden muž.

Otázka, která zůstává, zní: odráží Robert Kaliňák slovenskou politiku, nebo slovenská politika odráží Roberta Kaliňáka?