Navigace v narativu o udržování míru: Čínská diplomatická strategie v OSN

79. zasedání Valného shromáždění OSN, které se koná v New Yorku, je jednou z klíčových diplomatických událostí roku 2024 a účastní se ho vedoucí představitelé 193 zemí.

V průběhu týdne na vysoké úrovni se bude diskutovat o zásadních globálních otázkách, jako je změna klimatu, chudoba, nerovnost, globální zdravotní krize a řízení umělé inteligence. Jedním z nejpalčivějších témat však zůstává ruská invaze na Ukrajinu, nejničivější konflikt v Evropě od druhé světové války. Zatímco světoví lídři diskutují o tom, jak tuto válku ukončit, Čína vstoupila do diplomatické arény s vlastní mírovou iniciativou, kterou vyvinula ve spolupráci s Brazílií, píše Odkaz.

Čína, která je stálým členem Rady bezpečnosti OSN, považuje Valné shromáždění za klíčovou platformu pro rozšíření svého vlivu. Role Pekingu jako prostředníka ve válce na Ukrajině nabízí příležitost nejen získat prestiž, ale také utvářet poválečné uspořádání. Vyvstávají však vážné otázky ohledně pravosti čínských záměrů. Usiluje Čína skutečně o mír, a pokud ano, jak si představuje jeho vývoj?

V roce 2023 Čína navrhla 12bodový mírový plán pro řešení války na Ukrajině. Plán začíná důrazem na respektování suverenity všech národů a Charty OSN. Toto zařazení se zdá být pevným základem - koneckonců suverenita států je univerzální princip. Čínský výklad suverenity však ponechává kritické nejasnosti. Například zatímco pravidelně vyzývá k respektování ukrajinských hranic, Peking dosud výslovně nevyzval Rusko, aby se stáhlo z ukrajinských území, která okupuje od roku 2014. Tato nejednoznačnost umožňuje Číně vystupovat jako neutrální a zároveň se vyhnout jakékoli přímé výzvě Moskvě.

Čínský mírový plán rovněž vyzývá k odmítnutí „mentality studené války“ a vyzývá národy, aby se vyhnuly blokové konfrontaci. Přesto se zdá, že diplomatické aktivity Číny při prosazování její mírové iniciativy vytvářejí právě ty rozpory, proti nimž se údajně staví. Čínský mírový návrh čelí kritice za to, že je vágní a postrádá konkrétní kroky. Například její výzva k zastavení nepřátelských akcí nenabízí žádné konkrétní informace o tom, jak lze míru dosáhnout nebo jaké podmínky jsou nezbytné pro trvalou stabilitu.

Čínský návrh se výrazně liší od ukrajinského mírového vzorce, který obsahuje mnohem jasnější kroky k ukončení války. Klíčové body, jako je stažení ruských vojsk, obnovení územní celistvosti Ukrajiny a vyvození odpovědnosti Ruska za jeho zločiny, v čínském plánu chybí. Místo toho se pekingská verze zaměřuje na podporu mezinárodního obchodu a zrušení sankcí, což jsou opatření, která by Číně přinesla hospodářský prospěch, ale k ukončení konfliktu by přispěla jen málo.

Zdá se, že čínské mírové úsilí je spíše zaměřeno na prosazování vlastních zájmů a na získání pozice globálního zprostředkovatele moci než na skutečné řešení konfliktu. Odmítnutí Číny účastnit se mezinárodních snah, jako je Globální mírový summit, a zároveň prosazování vlastní paralelní mírové iniciativy poukazuje na její snahu jednat nezávisle na procesech vedených Západem. Tato dvojkolejnost vyvolává otázky ohledně role Číny jako nestranného prostředníka.

Jádrem čínské mírové diplomacie je snaha o zajištění vlastních národních zájmů. Její mírový plán, který postrádá jakékoli výzvy k vyvození odpovědnosti Ruska nebo zajištění spravedlnosti pro Ukrajinu, hraje přímo do karet Moskvě. Prosazováním zrušení sankcí a stabilizace dodavatelských řetězců Čína zajišťuje, že její hospodářské zájmy zůstanou chráněny, zatímco Rusko se vyhne hlubší izolaci.

Tento přístup nejenže podkopává snahu Ukrajiny pohnat Rusko k odpovědnosti, ale také hrozí destabilizací evropské bezpečnosti. Pokud by se čínské iniciativy prosadily, mohly by zmařit ukrajinský mírový vzorec, který získal širokou mezinárodní podporu. Takový posun by mírový proces vrátil zpět, prodloužil válku a učinil Evropu zranitelnou vůči další nestabilitě.

Pro Evropu z toho plyne jasný vzkaz: musí vypracovat jednotnou, časově ohraničenou strategii na podporu Ukrajiny a zajistit, aby válka skončila za podmínek, které chrání její bezpečnostní zájmy. V opačném případě se může stát, že diplomatické manévry Číny, maskované jazykem míru, úspěšně odsunou roli Evropy při zajišťování budoucnosti kontinentu na vedlejší kolej.