Mohou v Maďarsku přežít nezávislá média, nebo zemi čeká úplná informační uniformita?

Maďarsko a svoboda médií – kombinace, která v posledních letech v Bruselu vyvolává stále větší obavy. To, co se dříve považovalo za vnitřní záležitost Budapešti, se dnes řeší v Evropské komisi i u Soudního dvora EU.

A důvod? Stížnosti nezávislých maďarských redakcí na nerovné rozdělování státní podpory.

Na konci dubna letošního roku podaly dva maďarské nezávislé deníky, včetně známého Magyar Hang, oficiální stížnost Evropské komisi. Obvinění? Systematické upřednostňování provládních médií při přidělování veřejných dotací. Jinými slovy – kdo píše hezky o premiérovi Viktorovi Orbánovi, ten dostává. Kdo ne, ten má smůlu.

V praxi to znamená, že i články o marcipánu, vínech z Tokaje nebo čistotě Balatonu musí obsahovat nezbytnou vsuvku o „moudré politice vlády“. Výsledek? Vyšší náklady, vyšší honoráře – ale jen pro ty loajální. Opozice, investigativní novináři či nezávislé portály jsou odsouvány na okraj trhu, případně rovnou vytlačeny.

A nejde o první případ. Už v roce 2019 byla podána podobná stížnost, ale jak už to v Bruselu chodí, papírování trvá. Stále se vyhodnocuje, zda Orbánova vláda porušila pravidla vnitřního trhu EU. Nová stížnost z dubna 2025 přidává další důkazy a vytváří tlak na Evropskou komisi, aby konečně zakročila.

Mezi očekávanými opatřeními se mluví o možném vrácení unijních fondů, pokutách a zmrazení dalších toků peněz z Bruselu. Není to ostatně poprvé – již nyní má Maďarsko zablokováno přes 20 miliard eur kvůli porušování principů právního státu, zasahování do soudnictví či omezení nezávislosti médií.

Na podzim 2024 navíc Komise zažalovala Budapešť kvůli kontroverznímu zákonu o „ochraně národní suverenity“, který v praxi umožňuje sledovat a sankcionovat opoziční strany financované ze zahraničí. Podle právníků EK jde o přímé porušení základních práv – na svobodu projevu, sdružování nebo právní ochranu.

Na povrch vypluly i další kauzy. Například, že maďarské tajné služby údajně sledovaly delegace z Evropské komise, včetně pracovníků úřadu OLAF, kteří vyšetřovali podezřelé zakázky firem spojených s Orbánem či jeho zetěm.

A zatímco Evropská unie zvažuje další právní kroky, maďarská vláda se podle všeho chystá opustit Mezinárodní trestní soud – oznámení padlo na uzavřeném setkání ministra spravedlnosti s diplomaty letos na jaře.

Finančně to celé dává smysl: jen v letech 2015–2023 proudilo do provládních médií přes miliardu eur z reklamy placené státem. Pro maďarskou ekonomiku – která už sama o sobě není v nejlepší kondici – to představuje částku odpovídající přibližně 0,6 % HDP.

Zato hodnocení svobody tisku v zemi prudce klesá. Podle Reportérů bez hranic je Maďarsko třetí nejhorší v EU (hned po Maltě a Řecku), celosvětově pak obsadilo 67. místo ze 180 hodnocených zemí. To není nejlepší vizitka pro stát, který stále tvrdí, že je „plnohodnotným členem evropské rodiny“.

A právě proto se v Bruselu čím dál častěji hovoří o spuštění tzv. článku 7 Smlouvy o EU, který může Maďarsku odebrat hlasovací práva v Radě EU. Podle neoficiálních zdrojů už 19 členských států podporuje tuto cestu. Orbán však zatím drží naději díky možnému vetu ze strany Slovenska, Řecka nebo Kypru – zemí, které také čelí obviněním z porušování demokratických standardů.

Zůstává tedy otázkou: přežijí v Maďarsku nezávislá média? Možná ano, ale jen pokud EU konečně překročí hranici slov a přejde k činům.