Deník mladého otce – zabil jsem hračku

Ano jsem vrah, přiznávám se, chladnokrevně jsem zabil chrastítko, ale bylo to v sebeobraně. Přísahám!  

I do našeho šíleného cirkusu se občas nacpe chvíle kdy má otec, tedy já, pár dní klidu od rodinky. To většinou když se žena rozhodne, že už jí tu všechno padá na hlavu a zamíří i s dcerou za rodinou, na výsostné území Moravy.

Pokaždé když se tohle stane, rozzáří se mi oči úplně stejně, jako když jsem v deseti letech našel doma první porno časopis. Byla tam taková pěkná brunetka s velkýma … ale to sem vlastně nepatří. Takže zpět k tématu.

Každý kdo má malé dítě, jistě ví, že sebevětší podlaha se během několika okamžiků stává minovým polem hraček, kostiček, chrastítek (!) a vůbec, lepší je chodit mezi střepama.

No, a protože máme plovoucí podlahu, tak na ní musíme dávat deky, aby nám malá nenastydla.

Taková na první pohled bezpečná záležitost. Hlavně pro někoho kdo má metrák. Nejednou jsem udělal skoro provaz, když mi nevyšel krok. Nehledě na to, že to fakt svinsky klouže, tak se pod to dá leccos schovat. Třeba takové zákeřné chrastítko s ne zrovna zaoblenou hranou.

Den co den jsem si to podělaný chrastítko zarvával do paty, načež vždy přišel domorodý tanec „hop na jedné noze a potlačuj bolest, ať nezařveš“ jednou jsem dokonce takhle doskočil na kostičku. To bylo panečku žrádlo. Žena se ze samotného soucitu mohla udusit, zatímco malá mi pomohla s křikem.

A tak se jednoho krásného dne stalo, že chrastítko a já jsme zůstali sami doma. Poznal jsem to podle toho, že jsem na něj opět šlápnul. Byť nebylo ničím kryto. Ale to si vysvětluju tím, že jsem nebyl opatrný, protože hračkové pole mělo být deaktivováno, takže nebyl důvod k obezřetnosti.

Inu nečekal jsem na nic a toho šmejda jsem mrsknul přímo proti zdi s divokým pocitem zadostiučinění.

Jenže jsem stál blízko zdi, moc blízko. Vrh to byl vpravdě plný nahromaděného hněvu. Takže se milá hračka odrazila a praštila mě mírně pod oko. Asi nemusím říkat, že tahle malá plastová revolta mě dostala do rudých otáček. Takže jsem do dalšího hodu dal celou svou duši. A konečně! Tisíce a tisíce maličkých úlomků plastu bylo absolutně všude.

Vytáhl jsem tedy vysavač a po úklidu šel koupit nové, plastové, debilní, chrastítko, na které opět šlápnu 3x do týdne.