Šest let od smrti Václava Havla. Vzpomínejme s úctou!

18. prosince 2011 odešel exprezident Václav Havel. Lidé mu všemožně vzdávali hold a prokazovali úctu. Velká část společnosti poměrně záhy převlékla kabát  a v mnohých kruzích je "Havel" sprosté slovo. Smutné.

Pamatuji si to poměrně přesně. V adventním čase jsem sledoval jedny večerní zprávy a v nich viděl i obraz Václava Havla. Nepříjemně mi překvapilo, že bývalá hlava státu na tom očividně není zdravotně nejlépe. A za tři dny jsem otevřel internetový prohlížeč, kde všechny servery hlásaly "Zemřel Václav Havel".

Bylo mi tehdy 13 let. I tak jsem cítil smutek. Václav Havel pro mne byl autoritou, symbolem nového začátku. Mužem, který výrazně pomohl vyvedení země ze spáru východní ideologie. Jako dítě si ještě matně pamatuji obrazy na zdi. Sečteno a podtrženo, měl jsem k jeho osobě úctu. Ta ještě zesílila poté, co jsem se začal pídit po tom, jak to chodilo za minulého režimu.

Po Havlově smrti se také spojil věčně rozháraný svět Facebooku. Ten se spojí pravidelně 2x do roka. Při hokejovém MS a když dávají v televizi Pelíšky. Pak nepravidelně po nějaké smutné události. Podzim 2011 jimi tedy nešetřil. V září drtivou většinu národa zasáhl pád s hokejisty Jaroslavle a trojicí Marek, Rachůnek, Vašíček na palubě, v prosinci pak smrt Václava Havla.

A to je prosím šest let. Příliš nerozumím, co se od té doby tak změnilo, že je na osobu Václava Havla velmi často pohlíženo s despektem a diskutéři na sociálních sítích nebo v diskuzích pod články se pomalu předhánějí, kdo jej urazí víc. I když to rozhodně není reprezentativní vzorek společnosti, hne mi to žlučí.  V tuhle chvíli ani nejde dát za pravdu těm hlasům, které o českém národu s oblibou hovoří v souvislosti s převlékáním kabátů.

Nemohu objektivně hodnotit dění v devadesátých letech. Jako ročník 1998 jsem stihl v kočárku akorát jejich cílovou rovinku. Avšak hodnotit je dnešníma očima je příliš jednoduché a krátkozraké. Ve vědomí i podvědomí bylo 40 let totality. Následně uhodil blesk, staré hodnoty přestaly platit a nové se utvářely za pochodu.

Snad jen jednu poznámku. Havlovi je přisuzována vinu za podílení se na bombardování Bělehradu během balkánské války. To ale schválila podpisem vláda Miloše Zemana. Ač nejsem fanda současného prezidenta, ani jemu bych tento krok příliš nevyčítal. Zeman a spol. se ještě před začátkem ostřelování vymezili proti bombardování civilních cílů a poté co tato podmínka nebyla splněna, navíc přišli s diplomatickou iniciativou. Ta se ovšem nesetkala s přílišnou podporou. Ale o tom zas třeba příště...

Vzpomínejme tedy na Václava Havla s úctou, která mu náleží. Zkusme přijmout hodnoty, které reprezentoval a kvůli kterým se stal celosvětově známou osobností. Zlobme se na Kožené, Pitry, populistické politiky...Václava Havla prosím z této kategorie vyčleňme. 

Na závěr snad jen díky, pane prezidente!