Ještě před rokem jsem byl plně zaměstnán v komerční sféře a ani náznakem jsem neuvažoval o kariéře politika. Neuměl jsem si představit proč politikům všechno trvá jak se říká lidově „jak lačnému ….“. Dnes už to vím, ale nechápu.
Po krkolomných jednáních o budoucí možné koalici, kdy jsem začal nahlížet pod pokličku politikova přemýšlení, jsem nabyl přesvědčení, že politik není obyčejný člověk. Politik je schizofrenik, ať chce nebo ne.
Dnes už tuším, že mě to nevyhnutelně potká také. Jednoduchý příklad. Mám rozhodnout o investici do rekonstrukce školní jídelny. Normální by bylo poptat dodavatele a rozhodnout se, která nabídka je nevyváženější ve vztahu užitnosti navrhovaného řešení v kontextu s investičními náklady.
Je tu ale velké ALE. Na základě podkladů od firem, které jsou dodavateli takových zařízení, se vypíše výběrové řízení s horní hranicí investice. Na základě zadávacích parametrů se vypíše výběrko, kde jediným kritériem je nejnižší cena. To ukládá zákon o veřejných zakázkách.
Ve výběrku nedosáhne žádná firma požadované horní hranice. Všechny zúčastněné firmy ji překročí zhruba o 40%. I ty firmy, kde se dopředu sonduje možná výše této investice. Výběrko skončí a není vybrána žádná nabídka z důvodů nesplnění limitů investice.
Ze zákona OK. Pro děti ve škole a pro jídelnu samotnou KO. A vypíše se nové výběrko, s novými parametry. Ovšem celé se to protáhne třeba o rok.
Jak by to šlo jednodušeji? Vypsat výběrko bez hranic výše investice a po té provést odbornou oponenturu došlých nabídek. Kdo by ji provedl? Zadavatel včetně všech přihlášených do výběrka. Proč? Protože by si to každý ze zájemců měl umět obhájit. Protože jeden může nabízet „Trabanta“ druhý „Octavii“ a třetí „Lamborgini“ . Je to pak na politickém rozhodnutí spolu s provozovatelem zařízení, co od dané investice očekává. Jak dlouho chce bezúdržbově zařízení provozovat a potřebuje-li opravdu max. výkon, či mu postačuje vysoká kvalita s nižším výkonem, nebo zda mu v danném konkrétním případě nestačí jakás takás výdrž s výkonem malým.
To je jeden z mnoha případů, kdy je vidět nepružnost systému. Za to nemohou úředníci, vedení magistrátu či obce. Tady jsou opravdu legislativní paskvily tvořené od zeleného stolu. Bez koncepční a bez znalostí starostí „obyčejných“ lidí.
Přináší to zbytečnou frustraci lidí, kteří díky takovýmto kotrmelcům plošně nesledují politiku, nezajímá je, jsou k ní lhostejní. A já se nedivím. Přináší to nevraživost vůči všem, kdo „vládne“. A je jedno, je-li to malá či velká obec, je-li to město, kraj, stát.
Pokud si politici budou stále myslet, že jsou důležitější než každý jiný občan, budou lidé na ně pohlížet stále stejně. Stále jako na bandu neschopných frikulínů.
Pro doplnění, Frikulín je viz. necyklopedie.wikia.com/wiki/Frikulín
Tam, kde normální člověk něco vysvětluje a zabere mu to průměrně 20 sekund včetně rýpání se v nose a škrcení zabrždeného kolegy, frikulíni tvoří prezošky, minimálně o 30 slajdech, se zvuky, videem a množstvím efektů.
