Politik aneb proč jsme stále v konečníku.

Politika je správa věcí veřejných. Prostředkem politiky je politická moc. Politickou moc dostávají politici na základě voleb. Tedy alespoň v demokraticky fungujícím zřízení. Politická moc může být i násilně vynucena. Tu dobu máme, alespoň doufám, navždy za sebou.

Byl jsem účastníkem veřejné, odborně populární diskuze. Tématem byla politika a její kultura. Hovořilo se o stavu naší politické scény, z pohledu komunikace politiků versus voliči. Diskutovalo se o možnostech, jak zlepšit, zkulturnit politickou rétoriku. V té debatě nešlo o to, kdo je na které straně politického spektra.

Během diskuze vystoupilo mnoho jedinců, ne politiků. Tedy obec veřejná. Většinou mladí lidé mezi 22 až 40 léty. Zdůrazňuji, nešlo tolik o náklonnost k té které straně našeho politického spektra, ale o kulturu politiky. Byla to příjemná diskuze, věcně vedená, bez vášnivých emocí.

Závěr?  Většina chytrých, mladých lidí, s jistou životní zkušeností a přehledem, se znalostmi několika jazyků, se zkušenostmi ze zahraničních stáží se v profesionální politice vůbec neobjeví. Ne proto, že by nechtěli pomoci něco změnit. Ale proto, že mají „našlápnuto“ ve výborné kariéře, zakládají rodiny nebo se starají o malé děti. Zkrátka nehrnou se vyměnit svůj osobní život za život politika.

Právě proto jsme tam, kde jsme. Smutné je, že nás vedou politici typu Kalouska, Bendy, Sobotky a dalších, kterým sudičky dali do vínku vyučit se politikem a politikem zůstat za každou cenu.