Politika? Co znamená to slovo? V rámci rozhodovacích procesů je politika správa věcí veřejných, uměním řídit stát. (Potud encyklopedie. )
Další důležitá otázka -co je to demokracie? Opět nalistujeme encyklopedii. Demokracie je takové uspořádání státu, v kterém lid a ne pouze jedinec nebo malá skupina či některé skupiny mocných – vykonává správu věcí společných.
Na základě tohoto vysvětlení si musíme objektivně přiznat, že jsme my, tedy občané České republiky, posledních 24 let jaksi prospali.
V posametové euforii a bezmezném opojení jsme svěřili správu věcí společných do rukou zvoleným zástupcům. Od roku 1990 až do konce roku 2013 nám, v rozporu se základními principy zastupitelské demokracie, vládla právě taková malá skupina mocných. Mocných, kteří byli vedeni jedinci, chorobně nemocnými po moci. Navíc jedinci, kteří byli posedlí narcismem. (Mrkneme opět do encyklopedie.) Narcismus charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem sám k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle.
Jak to dopadlo? Vidíme to všichni, dnes a denně. Pravda je, že ne vše co se za posledních 24 let vykonalo z politické vůle, lépe by bylo říci zvůle, je špatné. Ovšem negativ a velmi špatných rozhodnutí vládnoucí garnitury bylo až příliš. Jak říkal pan Karel Čapek: „Umění pro politickou partaj není ještě umění pro lid.“
Právě proto skončila etapa arogance předčasnými volbami na podzim roku 2013.
Přišla nová šance. Kvalitativně jiná politika. Politika, kdy lidé dali silný mandát nepolitikovi a jeho hnutí ANO. Nepolitikovi, který slíbil, že po volbách opět zasedne s lidmi k debatě nad kroky, které činí a které budou následovat.
Andrej Babiš, pan Telička a další kolegyně a kolegové navštívili, dne 3.dubna, Liberec. Po celodenním programu v Libereckém kraji se sešli s lidmi v přeplněném sále. Vymezené dvě hodiny pro diskuzi zdaleka nestačily.
Vracím se k prvotní otázce. Dá se dělat politika jinak? Odpověď je jednoznačná. Ano, dá. Stačí přitom tak málo. Stačí, když zvolení politici mají vůli sejít se svými voliči. A to nejen když potřebují jejich hlasy před volbami. Ale hlavně v průběhu plnění svého mandátu.
Jak to že to najednou jde? I tady je odpověď jednoduchá a logická. Pokud se nebojí výkonný politik vysvětlit své politické kroky, své činy, pak může s klidným svědomím předstoupit před davy. Beze strachu, jsou-li všichni v davu přívrženci právě jeho osoby, jeho hnutí či strany.
Na včerejším setkání zazněl několikrát potlesk pro politiky, a to přesto, že otázky lidí byli i na „tělo“. Ze strany politiků nepadlo jediné hrubé slovo, nezazněla žádná urážka, a žádný z opozičních tazatelů nedostal „výchovný“ pohlavek.
Pokud bude hnutí ANO a jeho představitelé držet tuto linii, máme ještě šanci. Mnoho lidí zúčastněných na včerejší akci je o tom skálopevně přesvědčeno.
Své zamyšlení nad včerejším setkáním zakončím citátem dalšího skvělého, nesmrtelného Čecha. A rád bych podotkl, aby se „Aňáci“ nedali udolat žádným volem, který by jim bránil povznést naši zemi z marasmu, do kterého jsme ji, my všichni, často jenom lhostejností, nechali dojít.
„Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.“ Jan Werich.
