Zamyšlení nad rakví papeže Františka.

Tak dnes svět obletěla smutná zpráva, kterou už asi všichni víte, takže ji nebudu dál rozvádět. Jenom se pokusím vypíchnout 3 věci, které bychom mohli na jeho počest udělat.

1. Ukončit válku na Ukrajině.

Tak tohle už je věc, která začíná být hodně palčivá. Dvě strany – Rusko a Ukrajina spolu bojují v podstatě o nic, válka se stále drží jenom v oblasti Luhansk a Doněck, stálo to už mnoho životů na obou stranách, velké materiální škody a taktéž škody na morálce obyvatel. Určitě by si obě strany měly umět spočítat, jestli ty vynaložené prostředky na vedení války stojí za to, aby se pořád bombardovalo malé úzké území, které zabírá cca. 10% Ukrajiny. Dnes už se s celou záležitostí zaobírá celý svět a je předmětem mnoha konspiračních teorií, které mají za cíl glorifikovat Rusko, takže se pomalu začínají překrývat s jinými konspiračními teoriemi, které letěly především v 90. letech.

2. Skončit s konspiračními teoriemi.

Já chápu, že spoustě lidí se nepovedl život. Jsou tací, kteří hodí flintu do žita a začnou běhat za děvčaty, bumbat a nebo vymýšlet hlouposti a šířit je na internetu. Možná jim to na chvíli dodá pocit sebevědomí, ale ten je následován výčitkami svědomí, které je potřeba zahnat ještě silnější konspirací, takže se na svých lžích stávají plně závislými v komplexním chápání závislostí – takže je řadím mezi alkoholismus, tabakismus a toxikomanii. Přičemž stále platí, že kdo chce být mezi vámi největší, ať je služebníkem všech. Odkaz

3. Politika jako služba občanům.

Z předchozích statí už je vám jasné, že kdo chce opravdu v životě něco dokázat, nepomůže si ani válkou, ani postupným ničením své lidskosti spadnutím do závislosti. V odkazu je celkem jasně napsáno, co je třeba dělat. Naši politici se ovšem řídí sice pragmatickými, ale zcela špatnými hesly, jako například Kdo nekrade, okrádá svou rodinu a Po nás potopa. Ono to sice chvíli funguje, ale nakonec to lidé stejně prohlédnou. Není ničím zvláštním, že po bezvadných prodejních akcích typu Herbalife, Vorwerk, Avon či Zepter, kde sborově prodávali zmateným důchodcům předražené šunty za pár korun, začali následně, když už to přestalo vynášet, vstupovat do politiky a zde začali prodávat kandidáty nevalné úrovně za velkého nadsazení jejich schopností, které ovšem nikdy nepředvedli. Pak ovšem proběhly volby, a zrovna tak, jako předtím u předražených šuntů, zbyly důvěřivým voličům a zákazníkům jenom laciné cetky a oči pro pláč. Místo toho bychom si měli vzít příklad z velikánů našeho průmyslu, kteří opravdu něco dokázali. Vynálezci telegrafu, rádia, kinoprojekce, televize, telefonu, faxu, počítače či internetu jistě nešli cestou „Malá domů“, ale správně pochopili, že mají být služebníkem všech, a vymysleli přístroje a postupy, které byly lidstvu prospěšné. Zatímco ti, co mysleli jenom sami na sebe a na ostatní nebrali ohled, pro ty dnes historie nemá pochopení – za všechny vzpomeňme jenom Adolfa Hitlera a Josifa Stalina, po kterých zbyla na Zemi jenom hromada utrpení.