Pamětníci.

Dnes se podíváme na to, jestli bylo za komunistů opravdu tak skvěle, jak tvrdí. Koukneme se na to, jak fungovaly telefony, tisk, televize, počítače a banky.

1. Telefony

Telefonní síť za komunistů byla postavena pouze pro rotační telefony, protože moderní tónovou volbu, kterou mají tlačítkové telefony, neuměla rozpoznat. Existovaly sice tlačítkové telefony, které uměly pulsní volbu imitovat, ale nebyly moc spolehlivé. Taktéž penetrace telefonními přístroji nebyla moc rozsáhlá, jedna telefonní přípojka byla na 10 obyvatel Československa.

Po roce 1989 hrozil telefonní síti kolaps. Zachránily ji až obrovské investice

Odkaz Telefonování taktéž nebylo nic jednoduchého. Bylo potřeba znát, zda-li je telefonní účastník, kterého voláme, ze stejného UTO (Uzlový telefonní obvod), nebo je z jiného. V takovém případě bylo potřeba zjistit předvolbu do cílového UTO (třeba Praha měla 02, České Budějovice 038, Brno 05, Bratislava 07). U některých tranzitních ústředen tento systém nefungoval, a musely se telefonní hovory mimo vlastní UTO objednávat přes spojovatelku (např. TTO Jihlava měla až do roku 1988 pouze uzlové volby – např. Praha byla 82, tranzitní automatický styk pomocí prefixu nefungoval). Oproto tomu dnešní telefonování je neskutečně jednoduché. Každý telefonní účastník má číslo, které když nadiktuje, lze se mu dovolat z celé ČR, pokud před to předrazí +420, tak i z celého světa. Odkaz Rovněž samotné telefonní ústředny byly velmi staré, zde například v odkazu vidíme mechanickou ústřednu P51 Odkaz A takto ji vidíme při práci:

No, a takhle vypadá ústředna moderní:

2. Televize.

Tak to za socialismu také nebyl žádný zázrak. Televize byly pouze CRT (s katodovou obrazovkou a se zatmíváním při fotografování), rovněž byla zavedena celkem pozdě, až v roce 1953. V USA už znali televizi v roce 1936. Odkaz Od roku 1953 do roku 1970 jsme měli jenom jeden program, a to pouze černobílý, od tohoto roku přibyl 2. program, který už byl barevný. Odkaz Rovněž nebylo bez zajímavosti, že zatímco první program byl federální s odpojováním pro Bratislavu – typicky třeba slovenské večerníčky, druhý program byl český a slovenský a mluvil pouze příslušnou řečí.

3. Denní tisk.

Za socialismu též existoval i denní tisk. Ale nepředstavujte si to jako dnes, kdy tištěné noviny již ustupují do pozadí, a dopředu se naopak derou polo nebo i zcela internetové novinové portály, jako třeba Lidové noviny, které už tištěné nevychází. Tehdy ovšem byla pouze verze tištěná, a to pouze v černobílé podobě, pouze časopisy byly barevné, byly však také podstatně dražší. Odkaz Noviny té doby byly nudné, neustále se opakovaly, a tak nebylo divu, že se nečtené používaly na podpal. O tom, že to nebylo zrovna příliš lákavé čtivo, se můžete přesvědčit tady: Odkaz

4. Počítače.

Ani tady jsme za socialismu nikterak nedominovali. V té době byly dostupné pouze počítače sálové ve výpočetních střediscích, osobní počítače až do 80. let minulého století téměř nikdo neznal. Odkaz Odkaz Až v 80. letech se objevil školní počítač IQ151, který sice oproti Sinclairu ZX81 uměl zlomek funkcí a grafiku měl mírně řečeno ubohou, přesto to bylo první okénko do západní počítačové technologie. Odkaz

5. Bankovnictví.

Tak tady jsme kulhali za Západem o několik koňských délek. Bank bylo sice 5, ale z toho pouze jedna byla legálně dostupná pro občany, a to Česká státní spořitelna. Druhá nějvětší banka, SBČS, sloužila pouze pro státní podniky, jiné v té době neexistovaly. Zároveň to ovšem byla banka emisní, starající se zároveň o stabilitu tehdejší československé koruny. Odkaz V té době peníze na kontech nebyly zcela tak běžné, jako dnes, pro výplatu se chodilo do účtárny a platební karty až na vyjímky neexistovaly. Převody mezi Českou státní spořitelnou a SBČS se dělat daly, ale ne každý se k tomu dostal , a tak se na placení účtů používaly složenky, které byly k sehnání na poště a také pouze tam se daly podat ke zpracování, a to pouze hotovostní platbou, případně i bezhotovostním či hotovostním způsobem přes SIPO, to bylo sice jednodušší, ale vyžadovalo to zřízení spojovacího čísla a také čísla kont, na která chcete provádět pravidelné měsíční platby. Mimochodem, funguje dodnes. Odkaz Odkaz O tom, že by se daly peníze poslat hezky z pohodlí doma přes počítač a internet, dokonce i přes mobilní telefon a to vše bylo na cílovém účtu za pár vteřin, se nám tehdy ani nezdálo. Dnes není žádný problém poslat peníze pomocí platby SEPA v rámci celé EU, EHP a také Švýcarska.

Závěr: Pokud jste dočetli až sem, i se všemi odkazy, tak je vám jasné, že to za socialismu s pohodlím pro občany moc slavné nebylo. Asi pak není divu, že pamětníci raději vyprávějí, že se vše řešilo u klepadla na koberce. Kde taky jinde, že.