O svobodě bez hranic.

Dnes se podíváme na to, jestli existuje neomezená svoboda, jak se o to někteří rádi pokoušejí a snaží se alespoň slovně přehlušit všechny ostatní. Zjistíme snadno a rychle, že svoboda bez omezení není funkční.

1. Pravidlo přímého vyloučení.

Tak toto pravidlo je zcela jednoduché. Některé věci opravdu nejde dělat současně. Není možné současně spát a zároveň být vzhůru, není možné být současně v Plzni a v Ostravě, nebo na nákupu v marketu a zároveň doma.

2. Pravidlo povinnosti.

Tady už to začne být horší, protože spousta lidí rádo slyší, co má všude za práva, ale když jim sdělíte jejich povinnosti, tak se ošívají, jako kdyby měli blechy, svrab a pásový opar. Ale stále platí pravidlo, že pokud něco chceme, tak také něco musíme. Když chceme jet na kole, musíme nějaké mít. Chceme-li v obchodě nakupovat, musíme mít peníze a v obchodě musí mít zboží. Chceme-li jít do kina, musí nějaké existovat. Dost důležité také je, že pokud se chtějí jedni bavit, druzí musí pracovat, aby bylo kde se bavit.

3. Pravidlo proveditelnosti.

Tady si musíme připomenout to klasické biblické – vaše řeč budiž ano-ano, a nebo ne-ne. Myslí se tím, aby člověk něco jiného teoreticky nehlásal, a něco jiného pak prakticky nedělal. Máme tady spoustu příkladů, kdy lidé naslibovali v 90. letech hory doly, aby pak nakonec v reálu nezbylo ze slibů nic, než hromada kouře. Nemusíme chodit pro příklady daleko, třeba rychlovlaky bychom měli pusou dávno postavené, akorát by se muselo samo zvednout pracovní náčiní a dát se do práce. Nebo výstavba dálnic – na papíře je máme namalované od roku 1961, ale ze všech plánovaných pod pořadovými čísly D0-D11 máme komplet hotové 3 – a to D2 v trase Brno – Bratislava – státní hranice SR/HU, D5 v trase Praha-Plzeň-Rozvadov státní hranice ČR/DE, a D8 v trase Praha-Ústí nad Labem-Petrovice státní hranice ČR/DE. Píše se rok 2025, takže výstavba těchto pár dálnic už trvá krásných 64 let. Odkaz Pro srovnání, dnešní a dodnes funkční železnice byly na našem území až na vyjímky postaveny za císaře pána, v tom zlém žaláři národů, za pouhých 41 let, hlavní část mezi lety 1839 -1880. Odkaz Ńo, a přijetí eura, to je kapitola sama pro sebe, kdy se bohužel projevil efekt kočky uvízlé v plotě, která nemůže ani zpátky, ani dopředu, a žalostně mňouká. Nedokážeme ani úkol dokončit, ale ani se ho vzdát. O co lepší postup zvolili Dánové, kteří si se svojí korunou vyjednali setrvalou vyjímku na zavedení, a přesto souhlasili se vstupem do ERM II, a udržují kurs své DKK na stále stejné úrovni, to jest cca 7.45 DKK za 1 EUR, a to především proto, aby se podnikatelé nepotýkali s kursovým rizikem a nebyly zbytečně rozhoupané maloobchodní ceny a nedocházelo k hospodářským škodám. U nás se o euru pouze velmi vzrušeně a „zasvěceně“ mluví, ale reálně se nic neděje. Stačí si jenom vzpomenout, co říkal Klaus o zavedení eura kdysi a co dnes: Odkaz Kdysi.

Klaus vyzval, aby rozhodnutí o euru předcházelo referendum všech občanů

A dnes. A rád zapomíná na to, že vyjímka se v době, kdy jsme podepisovaly přístupové protokoly ke vstupu do EU, už ani vyjednat nemohla: Česká republika si nemůže jednoduše vyjednat trvalou výjimku ze zavedení eura, jelikož je k přijetí společné měny vázána svou přístupovou smlouvou z roku 2004, která byla schválena referendem. Zatímco některé země jako Dánsko si prosadily opt-out už dříve, ČR spolu s dalšími zeměmi EU (Polsko, Maďarsko, Rumunsko) má pouze tzv. dočasnou výjimku (derogaci), dokud nesplní příslušná kritéria. K přijetí eura je tedy potřeba vyjednat novou dohodu s EU, nebo splnit stávající závazky.

Závěr: Co říci závěrem? Myslím si, že bychom mohli uvést skvělou povídku od Karla Čapka o alelidech, kteří rádi slíbí všechno, avšak ke splnění se poté řadu let nemají: Odkaz

Hezký den!