Můj další výlet do Mnichova část 2

Dneska se můžete těšit na mnou navštívená 2 místa, z nichž každé psalo historii, i když každé jinak.

Tak druhý den jsem se rozhodl, že po vydatné snídani, která byla podávána až do 10.30 a byla tzv. kontinuální, kde jste si mohli dát celkem slušné množství různých druhů kafe, sladké i slané, kde mne nejvíce chutnaly míchaná vajíčka, k tomu čerstvé bagetky a upečená slanina, podívat se na dvě místa, která už jsem si dlouho přál vidět.

1. Stadion FC Bayern.

Tak tento klub má velmi dlouhou a hlavně velmi slavnou historii.

FC Bayern Mnichov je nejúspěšnější německý fotbalový klub, který byl založen 27. února 1900 jedenácti fotbalisty pod vedením Franze Johna. Postupem času se vyvinul v globální fotbalovou velmoc a absolutního suveréna německé Bundesligy. [1, 2, 3]Zde je přehled klíčových epoch z historie klubu:📅 Klíčová období historie klubu

• Založení a první úspěchy (1900–1932): Klub vznikl odtržením fotbalistů od Mnichovského gymnastického klubu (MTV 1879). První velký úspěch přišel v roce 1932, kdy Bayern získal svůj první německý mistrovský titul po finálové výhře nad Eintrachtem Frankfurt. [1, 2]
• Temné období (1933–1945): S nástupem nacistického režimu byl klub silně zasažen kvůli židovským kořenům svého tehdejšího prezidenta Kurta Landauera a trenéra Richarda Dombiho. Landauer musel zemi opustit a Bayernu se tehdy hanlivě přezdívalo „židovský klub“, což vedlo k výraznému sportovnímu úpadku.
• Zlatá éra (70. léta): V 60. a 70. letech se zformoval legendární tým kolem ikon jako Franz Beckenbauer, Gerd Müller a Sepp Maier. Po postupu do Bundesligy v roce 1965 zažil klub zlaté období, které vyvrcholilo třemi po sobě jdoucími triumfy v Poháru mistrů evropských zemí (předchůdce Ligy mistrů) v letech 1974, 1975 a 1976.
• „FC Hollywood“ (90. léta): V devadesátých letech získal Bayern tuto slavnou přezdívku kvůli neustálým mimofotbalovým aférám hráčů, které plnily stránky bulváru. I přes vnitřní neklid však klub pod vedením trenérů jako Ottmar Hitzfeld sbíral domácí trofeje.
• Moderní dominance a historický Treble: V novém tisíciletí se klub přestěhoval do supermoderní Allianz Areny a potvrdil status velmoci. Nejúspěšnější sezóny přišly v letech 2013 (pod Juppem Heynkesem) a 2020 (pod Hansi Flickem), kdy klub získal „Treble“ – tedy vítězství v Bundeslize, domácím poháru (DFB-Pokal) i Lize mistrů UEFA zároveň. [1]

Vyvstala ovšem otázka, jak se tam dostat.

Nejbližší stanice metra k Allianz Areně je Fröttmaning na trase U6. [1]

• Trasa metra: Linka U6.
• Cesta ze stadionu: Ze stanice Fröttmaning trvá chůze k stadionu asi 10 minut.

Což jsem se taky poctivě v letním žáru odhodlal uskutečnit, načež jsem zjistil, že jsem v jakémsi postindustriálu a u velkého parkoviště, které slouží především pro zájezdy na fotbalová utkání, kterých evidentně není málo, když uvážíme, že tahle aréna pojme až 80000 lidí. O tom, že vizuálně místo moc přitažlivé není, svědčí i to, že hned vedle kopačáku vede dálnice A9 Mnichov-Norimberk. Odkaz

2. Sídlo rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

Ne nemylte se, dnes tato stanice už dávno sídlí na pražském Hagiboru, ale sídlila zde už od svého vzniku.

Rádio Svobodná Evropa (RFE) zahájilo své pravidelné vysílání z Mnichova 1. května 1951 jako klíčový hlas svobodného světa pro země za železnou oponou. První historické vysílání patřilo československé redakci, kdy v 11:00 dopoledne promluvil slavnou větou „Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa…“ její první ředitel Ferdinand Peroutka. [1, 2]Mnichovská éra (1951–1995)Vysílání z Mnichova představovalo zásadní zdroj objektivních informací v době studené války. Pro komunistický režim v Československu byla stanice hrozbou, a proto její signál od samého začátku masivně rušil (tzv. „moskevské boogie“) a redakce čelila řadě zpravodajských útoků, včetně bombového atentátu v roce 1981. [1, 2, 3]

• Založení a financování: Impuls k založení vzešel od amerického ministerstva zahraničí a CIA. V roce 1976 se RFE oficiálně spojila se svou sesterskou stanicí Rádio Svoboda (RL), která vysílala do Sovětského svazu. [1, 2]
• Osobnosti: Kromě Ferdinanda Peroutky v mnichovské redakci působila celá řada významných českých exulantů, novinářů a umělců, jako byli Pavel Tigrid, Karel Kryl, Lída Baarová, Egon Hostovský nebo slavný sportovní komentátor rozhlasu Jagellonský (vlastním jménem Rozhlas). [1]

Konec v Mnichově a přesun do Prahy.

Po pádu železné opony se význam a logistika stanice proměnily. Poslední české vysílání z Mnichova utichlo 30. června 1994. [1]Na pozvání tehdejšího prezidenta Václava Havla a české vlády se celá centrála RFE/RL v průběhu roku 1995 přestěhovala do Prahy. První provizorní vysílání z nového pražského sídla (v budově bývalého Federálního shromáždění) začalo v březnu 1995 a k slavnostnímu otevření za účasti Havla došlo 8. září 1995. Od té doby působí stanice z České republiky, přičemž v roce 2009 se přestěhovala do moderní bezpečné budovy na pražském Hagiboru. [1, 2, 3]

Ovšem i zde vyvstal problém, jak se tam dostat. Na mapě jsem si našel, že nejbližší zastávkou je Tivolistrasse, kam zajíždí bus i tramvaj, takže spojení je celkem bezproblémové, akorát k samotné budově musíte kousek pěšky. Odkaz

No, a to už se chýlilo k večeru, tak jsem si zašel nakoupit do mého oblíbeného Olympia Einkaufzetrum, a pak už rychle do hotelu, povečeřet, trochu popít a spinkat v té jejich, na můj vkus až příliš tlusté matraci, kde jsem se ale vyspal překvapivě velmi dobře. Odkaz

Pokračování ve třetím dílu, koukneme se do Dachau.